FLASHBACK
Postavy: Faith
Časové období: Nezařaditelné
Už to nemohla dál poslouchat, ty jeho debilní rádoby hrdinské kecy, otočila se k němu zády, lepší zírat do zdi než na něj. Na rameni ucítila jeho chladnou dlaň, silou ji otočil k sobě, "Tak podívej, Faith, teď mě prostě budeš muset vyslechnout, nechci se s tebou hádat ani s tebou bojovat, jasný?!"
"Bla bla bla bla!" Vrazila mu facku, kdyby byl člověk, nejspíš by mu tím zlomila vaz. "Jakým právem mi říkáš co mám dělat? Kdo si myslíš, že sakra jsi?" Napřáhla se k další ráně, ale on ji chytil za zápěstí dřív než ho mohla udeřit. Držel ji pevně, ale tak, aby ji to moc nebolelo, i když trocha bolesti nikdy není na škodu. Přitáhl ji blíž k sobě a zkroutil jí ruce za zády. Byla příliš vysílená na to, aby se mu dokázala vysmeknout. Popravdě, ani nechtěla.
Chvíli ji jen pozoroval, rychle uhnula pohledem a snažila se tvářit vzdorovitě a neoblomně, ale on ji vzal jemně za bradu a donutil se na něj znovu podívat. Oba dobře věděli, že mu nedokáže čelit dlouho. Topila se v jeho temně oříškových očích, viděla v nich svůj vlastní zmenšený odraz, s ním si připadala… v bezpečí.
Povolil stisk a něžně ji políbil, znovu cítila jeho studené rty na svých, zachvěla se. Objal ji kolem pasu, chytil za zadeček a nadzdvihl ji, obtočila mu nohy kolem pasu a její drobné ruce okamžitě zamířily pod jeho košili. Cítil, jak je vzrušená, a to ho ještě víc rozvášnilo, kousl ji do rtu a přirazil ke zdi. Vykřikla, bolestí i rozkoší, a zaryla mu černě nalakované nehty do zad, slyšel jak jeho krev kape na koberec, zavrčel jí do ucha: "Kdybych ztratil duši, zabij mě."
* * *
Nenápadně postával opodál a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Amatér. Mrkla za sebe, nikde ani živáčka, byli tu jen oni dva, krásná na první pohled křehká dívka a vysoký ramenatý muž s tmavými brýlemi. Provokativně se na něj usmála a pohodila hlavou. Výzva. Zvuk jejích kroků se odrážel od navlhlých zdí, dobře, že si dnes vzala kozačky, vypadá v nich sexy a navíc mají naprosto úžasné podpatky. Pokud se jí nebude líbit, bude ho to bolet. Milovala tyhle hry, jen škoda, že ten, kdo si připadá jako lovec, je ve skutečnosti obětí. Jeho smůla.
Jednou rukou ji zezadu chytil za pas a druhou pod krkem, zachvěla se. "Buď zticha a nic se ti nestane, jasný?" Zasyčel jí do ucha. Opřela se o něj celou svou vahou a uvolnila se, podvědomě ji podepřel a přitiskl k sobě. Chyba. Ve chvíli, kdy sundal ruku z jejího hrdla se k němu otočila čelem, překvapením ztuhl. Druhá chyba. Udělala ukázkový podmet a podrazila mu nohy, upadl na zem a bolestivě si narazil loket a zřejmě si zlomil levé zápěstí.
Pomalu se postavila a rozkročila se nad sténajícím mužem, vyděšeně se na ni podíval a kousl se do rtu, sehnula se k němu a pohladila ho po tváři a zašeptala: "Buď zticha a nic se ti nestane, jasný?" nehtem mu přejela po tváři, ucítil bolest a na zem steklo několik kapek jeho krve.
* * *
Světlo několika svíček jen matně ozařovalo velkou místnost, na vysokých stropech se mihotaly stíny plamínků a ve vzduchu se vznášela jemná květinová vůně. Nevěděla, jak dlouho jí trvalo pootočit hlavu, ale připadalo jí to jako věčnost. Snažila si vzpomenout na to, kde je a co se vlastně stalo. Bloudila očima kolem sebe, ale nic jí nepřipadalo známé. Na protější stěně byl červeně orámovaný obraz tmavovlasého muže ztrácejícího se ve stínech noci. Krásný vyřezávaný mahagonový stolek, křesla a barový pult z téhož materiálu a přímo naproti ní velká černá sedačka. V rozích pokoje byly bílé vázy s čerstvými rudými růžemi. Cítila se tak unavená, ale měla pocit, že by odsud měla co nejrychleji vypadnout. S vypětím všech sil se překulila na levý bok, chtěla se opřít o pelest postele, ale zatmělo se jí před očima a ona upadla na zem.
Opatrně ji vzal do náručí a znovu položil do nadýchaných polštářů. Něžně ji pohladil po tváři a láskyplně políbil na čelo. Vypadala tak bezbranně a křehce, jeho malá sladká Přemožitelka, spokojeně se usmál. "Svůj osud máme ve vlastních rukou".
Něco se jí zdálo, celá se chvěla a nesrozumitelně mumlala ze spaní, po chvilce se uklidnila a znovu klidně oddychovala. Ještě jednou překontroloval pouta, pečlivě ji přikryl a pak odešel. Sotva za ním zaklaply dveře, otevřela oči. Účinek sedativ nebo čím ji to nadopovali už dávno odezněl. Rozhlížela se kolem sebe a naslouchala, čekala několik minut než si byla jistá, že se její "hostitel" nevrátí. Pokusila se posadit, ale na nohou a rukou měla silné řetězy. Vztekle zasyčela, napjala všechny svaly, zhluboka se nadechla a trhla. Nic. Oči se jí rozšířili úžasem a zděšením, "To snad není pravda."
* * *
Faith mávla rukou na znamení, že ji to nezajímá, Buffy se na ni tázavě podívala a nadzdvihla obočí, mladší Přemožitelka na ni spiklenecky mrkla a dál se tvářila neústupně.
"Ale no tak, miláčku, já vážně nezapomněl, jen jsem si… nemohl hned vzpomenout." Obrátila se k němu zády, nechá ho trošku vydusit. Connor chvíli jen bezradně otevíral a zase zavíral pusu a pak se s prosbou o pomoc a štěněčím výrazem ve tváři otočil na Buffy, ale ta jen nevinně pokrčila rameny a zvedla se k odchodu. Došlo jí o co jde, její bláznivá kamarádka něco chce a jak ji zná tak to určitě dostane. Ve dveřích se ještě povzbudivě usmála na Connora a Faith poslala vzdušný polibek.
* * *
Přistoupili k ní dva policisté v uniformách, poznala v nich muže, kteří na ni stříleli na rohu 5 Avenue a Wilsonovy. Vyšší z nich přepnul vysílačku do operačního režimu, "Šéfe, máme ji." V očích se jí zablesklo, uvolnila svaly a čekala na vhodnou příležitost k útoku. "Jo, je neškodná, hned vám ji tam přivezeme. Už jsme na cestě."
Stála nad dvěma zmrzačenými těly a prohlížela si svoje brutální dílo. Tohle nechtěla. Se slzami v očích padla na kolena a dlaněmi si zakryla tvář. Cítila tu kovovou pachuť krve, byla všude kolem ní. Zaklonila hlavu a rozječela se, chtěla ze sebe vykřičet bolest, zahnat svoje vnitřní démony. Přemožitelčin hlas se nesl soumrakem a stále nabýval na síle, nevěděla, že se v několika nejbližších domech vysypalo několik okenních tabulek, ani že popraskaly žárovky v pouličních lampách, okolní svět přestal existovat. Byla jen ona a smrt. Vnímala ji všemi atomy svého těla, slyšela křik i pláč rodin, v uších jí bubnovala krev umírajících a byla katem všech bez rozdílu věku, rasy nebo pohlaví. Smrt měla jméno, ale ona se ho bála vyslovit, bušila pěstmi do země a dál křičela. Rozpršelo se, s první kapkou jí došly síly, rozplakala se a nastavila rozpálenou tvář dešti. Všechna ta energie a teplo z ní pomalu odcházely a ona se začala uklidňovat. Skončilo to.
* * *
Najednou si na něco vzpomněla. Ty fotky. Šťastné úsměvy a spousta bílých růží. Jednotlivé obrázky se jí v mysli přehrávaly jako barevný film. Znovu viděla přicházet hosty, démony, lidi i duchy. Na chvíli si dokonce myslela, že cítí vůni vanilky, kterou byla provoněná celá obřadní síň. Stiskla Connorovu ruku a láskyplně ho políbila na tvář. Trhla sebou, to nebyl Connor. Prudce otevřela oči, stál před ní a pozoroval ji. Bastard. Zvedl ruku a chtěl se jí dotknout, otřásla se odporem a ucukla. Hrubě ji chytil za vlasy, přitáhl k sobě a zavrčel: "Víš, co chci, dej mi to a nechám tě zemřít."
Podívala se mu do očí a plivla mu do tváře. "Nikdy."
Udeřil ji vší silou do obličeje a ona omdlela.
"Už mi nezbývá moc času, čaroději, je mi jedno jak to uděláš nebo co to bude stát, ale dostaň to z ní." Obtloustlý stařík s jedním okem modrým a druhým žlutým téměř neznatelně přikývl a otočil se ke svému zaměstnavateli zády. Přemožitelka visela v řetězech jako rozbitá loutka, vypadala víc mrtvá než živá. Vlasy slepené krví jí v dlouhých mastných pramenech padaly do tváře, na zádech měla fialové a červené pruhy, které zůstaly po zhojených ranách bičem a ruce a nohy měla obtočené ostnatým drátem a z ran po bodcích jí v pravidelných intervalech vytékala krev, jak se jí rány střídavě hojily a zase otevíraly. Nebyl to hezký pohled, ale malý čaroděj byl zvyklý na mnohem horší věci než jednu pololidskou trosku.
* * *
Seděli v autě už několik hodin a pořád se nic nedělo. Z domu vyšel jen starý doktor se psem na vodítku a dovnitř pošťačka, která nájemníkům přinesla pravděpodobně účty a zase jen účty. Faith se otočila za sebe, na zadním sedadle pospával Spike a v rukou pevně svíral klíčky od svého milovaného Desota. Mrkla na Buffy, ale ta stále upřeně zírala do jednoho místa na přístrojové desce.
"Bé?" Žádná odezva, zkusila to znovu, "Haló, tady Země… slyšíme se?"
Blondýnka sebou trhla a zmateně se na ni podívala. "Cože? Já nespím, ne, já…"
Faith se hihňala jako malá holka a po tvářích jí tekly slzy smíchu. "Promiň, nechtěla jsem tě rušit v tvém zírání, ale ještě pět minut a trhla bys Ilyriin rekord."
Buffy se na ni kysele ušklíbla a podívala se na hodinky. "Stalo se něco, zatímco jsem… ehm… studovala barvu Spikova auta?"
Faith se nespokojeně zamračila. "Ne, vůbec nic, kromě super nebezpečného důchodce a tlusté báby s obálkami nic."
Obě chvíli mlčely a Buffy se pomalu dostávala zpět do svého stavu letargie. Vtom do ní druhá Přemožitelka šťouchla loktem. "Opovaž se zase začít se studií tohohle křápu, nudím se, nepůjdeme se projít?"
Zezadu se ozval Spike. "Já to slyšel."
Faith na něj ukázala prostředníček a dál si ho nevšímala. Buffy se na ni nechápavě podívala.
"No tak Bé, vždyť víš, co myslím, najdeme si nějaký pěkný upíry prolezlý hřbitůvek a necháme pracovat adrenalin. Prosím."
* * *
Otočil se zpátky k ní, přistoupila k němu, oběma rukama ho chytila za límec kabátu, přitáhla k sobě a vášnivě ho políbila. "Neodcházej."
Pevně ji objal kolem pasu a hladově opětoval její laskání. Toužil po ní, po jejích dotycích, jejím těle. Připadalo jí jakoby hořela, teplo se ve vlnách rozlévalo celu její bytostí. Povalila ho na zem a on ji stáhl s sebou. Praštil se loktem o nějaký kámen, ale chtíč a vášeň naprosto přehlušily bolest. Znovu se přisála na jeho rty, zatímco se mu nedočkavě dobývala do kalhot. Chytil ji za ruce a přetočil se tak, že byla ona pod ním. Roztrhl jí košili, nadzdvihla se a kousla ho do rtu, zavrčel a strhl z ní krátkou sukni, jeho špičáky se prodloužily. "Moje." Kousl ji do levého ňadra a napil se z ní, vykřikla rozkoší a chytila ho za vlasy. Vytrhl se jí, zkroutil jí ruce za hlavou a tvrdě ji políbil, cítila chuť své vlastní krve smíchanou s jeho. "Angele."
* * *
Právě když vstoupily dovnitř, dva hosté sesedli z barových židliček a chystali se k odchodu. Pohotově zaujaly jejich místa a Kennedy si k sobě přitáhla misku s burskými oříšky. Faith jen nevěřícně potřásla hlavou a pak kývla na barmana. "Jeden Sladký sen tady pro otesánka a mě pivo." Mladší Přemožitelka na ni vrhla nevraživý pohled, Faith do ní přátelsky šťouchla. "Co je? Tolik jsem zas neřekla. No, nevím jak ty, ale já se jdu bavit, třeba s tím pěkným vysokým hezounkem támhle." Zamávala mladíkovi, který na ní mohl oči nechat, dopila pivo a vyrazila na parket. Kennedy na ni ještě zavolala něco ve smyslu, aby na sebe moc nepřitahovala pozornost, ale Faith na ni jen mávla, kořist už měla vyhlédnutou. Tmavovláska u baru si odevzdaně povzdychla a objednala si další koktejl, vypadá to na další dlouhou noc.
Znuděně pozorovala Faith vířící na parketu, kde zrovna předváděla jeden z těch svých extra sexy tanečků, všichni chlapi v místnosti na ní mohli oči nechat. No, musela si přiznat, že i ona sama se na ni dívala ze stejného důvodu jako oni. Tahle Přemožitelka s temnou minulostí byla prostě kus. Zavrtěla hlavou jako by chtěla odehnat nějaký dotěrný hmyz. "Bože, na co to tady sakra myslím? Už aby se Willow vrátila z Anglie, začínám bláznit. Nesnáším Cleveland." Po chvilce její pohled znovu zabloudil k tančícím párům.
* * *
Seděla v ratanovém houpacím křesle a čekala na úsvit. Už to bylo dávno, co měla možnost jen tak odpočívat a pozorovat svítání. Bylo to nádherné, úplně se v ní zatajil dech, když se první paprsky přehouply přes vzdálené hřebeny hor a pomalu si razily zlaté cestičky směrem k městu. Celý ten přírodní zázrak trval jen pár vteřin, ale ona tam seděla ještě dlouho poté, popíjela svou černou kávu a vychutnávala si vzácné chvíle klidu.
Na příjezdové cestě zaskřípěly brzdy, práskly dveře od auta a sousedův labrador se nadšeně rozštěkal, "Faith! Connore! Jste doma?!" povzdychla si, už to zase začíná.
"Je mi to vážně moc líto, Faith, ale jinak to zkrátka nešlo."
Podívala se z okna na čtyři hrající si děti a zamračila se. "Gilesi, říkám ti to ještě jednou, ale už naposledy, nejsem chůva!"
Buffy si odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost. "Ale to po tobě přeci nikdo nechce, šlo by jen o pár dní a nebyla bys na to sama, máš tu přeci Connora a my se budeme střídat a jezdit sem jak jen to půjde."
Angel se zatvářil vyděšeně a Spike vrtěl hlavou jako o život.
Malá pihatá holčička s copánky zakopla a spadla obličejem do louže, Faith sebou lehce trhla, ale dívenka se okamžitě zvedla a vrhla se na smějícího se chlapečka v ošklivém námořnickém tričku, který jí předtím podrazil nohu. Mlátila do něj hlava nehlava a celá rudá v obličeji na něj něco křičela, Faith se rozesmála, ostatní se po sobě zmateně podívali a blonďatý upír si zaťukal na čelo. "Dobře, pár dní tady můžou zůstat."
Otočila se k nim s úsměvem na rtech a čekala na jejich reakci, Connor nezklamal. "Cože? Jako proč? No počkej, to, to přeci nejde, já jsme nic neprovedl…?!" Obrátil se na svého otce a pohledem u něj hledal podporu, ale Angel jen pokrčil rameny. "Faith?"
Mrkla na něj a věnovala mu jeden ze svých nebezpečně sladkých úsměvů. "Něco se ti nezdá, miláčku?! Nemáš snad rád děti?"
Zaslechl varovný podtón v jejím hlase a tak jen zavrtěl hlavou. Asi má zase jeden z těch svých bláznivých dní.
* * *
Faith a Spike nastoupili do výtahu, blonďatý upír zmáčkl tlačítko s číslicí nula a pak si zapálil. "Proč jsi měla včera vypnutý mobil, Přemožitelko? Ten tvůj chlapeček byl tak nervózní až z nových dveří v hale nadělal třísky. Takhle jsem ho ještě neviděl." Faith přikývla a povzdychla si, "Jo, já vím, ale potřebovala jsem si provětrat hlavu, zabít pár démonů, prostě se trochu uvolnit, poslední dobou toho na mě bylo nějak moc."
Chvíli oba mlčeli a pak se znovu ozval Spike, "Chceš o tom mluvit?"
Podívala se na něj, "Ne."
Zrovna vcházeli do haly, když tmavovlásce zapípal pager. Přečetla si zprávu a zamračila se. "Musíme hned zpátky, Willow něco objevila." Upír vrazil ruce do kapes a otočil se zpět k výtahu. "Mám takový dojem, že dnešní hlídka se asi odkládá, snad má Buffy s Connorem víc štěstí a zapomněli ty mrňavý pípátka doma."
Čarodějka seděla ve velké koženém křesle, Angelově křesle a s někým si telefonovala, i když telefonovala není to pravé slovo, ve skutečnosti na někoho řvala a kolem hlavy jí sršely rudé jiskry. Faith si odkašlala, ale Willow na ně jen kýla, ať počkají. Posadili se a se zájmem poslouchali. Tak naštvanou ji už hodně dlouho neviděli. Po pár minutách práskla s telefonem. "No konečně jste tady, máme problém."
Spike nasadil ten svůj nevinný výraz, "Ahoj Willow, rád tě vidím, jak se máš? Jo, já se mám fajn, díky za optání."
* * *
Tiše se plížila podél zdi a dávala si dobrý pozor, aby nedělala žádný hluk. Když se dostala až k okraji střechy, přikrčila se a chvíli čekala. Sundala si černý batoh ze zad a položila ho vedle sebe, nejdříve z něho vytáhla tenké černé lanko připevněné ke speciálně upravené kuši a pak zvláštní kovovou konstrukci. Nezasvěcený pozorovatel by to nejspíš považoval za hodně divný stojan na dalekohled, ale to by se mýlil. Konec lanka s horolezeckou karabinou připevnila k železným kruhům, které byly původně určené pro kabely a dráty, malým šroubováčkem dotáhla několik šroubků a pak ještě jednou pečlivě zkontrolovala upevnění lanka. Všechno bylo v naprostém pořádku.
Postavila se, zapřela o nízkou zídku za sebou a namířila kuši na Městské Muzeum, už včera si vyhlédla to správné místo, na protější zdi byl totiž požární žebřík. Zaostřila zrak, stíny zmizely a ona viděla každý detail, vybrala si jednu tyč a vymáčkla pojistku. Náhle znehybněla, byla překrásná, vypadala jako dokonalá socha, speciálně upravená kevlarová kombinéza těsně obepínala její štíhlé pružné tělo, pomalu vydechla a pak vystřelila. Přesný zásah, jakmile se ocelový šíp dotkl kovu, tlakový senzor uvolnil čtyři háčky, které se do úzké tyče pevně zasekly.
Stála na kraji střechy a zhluboka dýchala, tři, dva, jedna, odrazila se jak nejvíc mohla. Vlasy měla spletené do silného dlouhého copu svázaného černou stuhou a u pasu malý váček. Protější stěna se k ní rychle blížila, natáhla nohy dopředu a těsně před nárazem zapružila v kolenou. Lehce se odrazila od zdi a pravou rukou se zachytila žebříku a mrštně jako kočka po něm rychle vyšplhala nahoru. Vyhoupla se na střechu a přikrčila se, rozhlédla se kolem sebe, nikde nic neobvyklého, ušklíbla se, tedy kromě ní samotné. Spokojeně si oddychla, to nejtěžší má za sebou.
Bezpečností systém vyřadila během několika málo minut, zaslechla šramot, rychle vklouzla pod hlídačův stůl a čekala, nic. Vykoukla a zaposlouchala se, blbá klimatizace, úlevně si oddychla, "A zpátky do práce." Vyskočila na nohy a rozhlédla se kolem sebe, všude kolem jen samé vitríny, a obrazy a sochy. Hrůza. Ne, moment, zaujala ji socha nahého mladíka. Přistoupila k němu a rozesmála se. "No kamaráde, tebe ten, co tě dělal, neměl moc rád," a cvrnkla ho do miniaturního penisu. Vzala do ruky plán muzea a vydala se hledat svůj amulet, malý ošklivý stříbrný přívěsek ve tvaru psí hlavy.
~ pokračování příště ~
"Bla bla bla bla!" Vrazila mu facku, kdyby byl člověk, nejspíš by mu tím zlomila vaz. "Jakým právem mi říkáš co mám dělat? Kdo si myslíš, že sakra jsi?" Napřáhla se k další ráně, ale on ji chytil za zápěstí dřív než ho mohla udeřit. Držel ji pevně, ale tak, aby ji to moc nebolelo, i když trocha bolesti nikdy není na škodu. Přitáhl ji blíž k sobě a zkroutil jí ruce za zády. Byla příliš vysílená na to, aby se mu dokázala vysmeknout. Popravdě, ani nechtěla.
Chvíli ji jen pozoroval, rychle uhnula pohledem a snažila se tvářit vzdorovitě a neoblomně, ale on ji vzal jemně za bradu a donutil se na něj znovu podívat. Oba dobře věděli, že mu nedokáže čelit dlouho. Topila se v jeho temně oříškových očích, viděla v nich svůj vlastní zmenšený odraz, s ním si připadala… v bezpečí.
Povolil stisk a něžně ji políbil, znovu cítila jeho studené rty na svých, zachvěla se. Objal ji kolem pasu, chytil za zadeček a nadzdvihl ji, obtočila mu nohy kolem pasu a její drobné ruce okamžitě zamířily pod jeho košili. Cítil, jak je vzrušená, a to ho ještě víc rozvášnilo, kousl ji do rtu a přirazil ke zdi. Vykřikla, bolestí i rozkoší, a zaryla mu černě nalakované nehty do zad, slyšel jak jeho krev kape na koberec, zavrčel jí do ucha: "Kdybych ztratil duši, zabij mě."
* * *
Nenápadně postával opodál a nervózně přešlapoval z nohy na nohu. Amatér. Mrkla za sebe, nikde ani živáčka, byli tu jen oni dva, krásná na první pohled křehká dívka a vysoký ramenatý muž s tmavými brýlemi. Provokativně se na něj usmála a pohodila hlavou. Výzva. Zvuk jejích kroků se odrážel od navlhlých zdí, dobře, že si dnes vzala kozačky, vypadá v nich sexy a navíc mají naprosto úžasné podpatky. Pokud se jí nebude líbit, bude ho to bolet. Milovala tyhle hry, jen škoda, že ten, kdo si připadá jako lovec, je ve skutečnosti obětí. Jeho smůla.
Jednou rukou ji zezadu chytil za pas a druhou pod krkem, zachvěla se. "Buď zticha a nic se ti nestane, jasný?" Zasyčel jí do ucha. Opřela se o něj celou svou vahou a uvolnila se, podvědomě ji podepřel a přitiskl k sobě. Chyba. Ve chvíli, kdy sundal ruku z jejího hrdla se k němu otočila čelem, překvapením ztuhl. Druhá chyba. Udělala ukázkový podmet a podrazila mu nohy, upadl na zem a bolestivě si narazil loket a zřejmě si zlomil levé zápěstí.
Pomalu se postavila a rozkročila se nad sténajícím mužem, vyděšeně se na ni podíval a kousl se do rtu, sehnula se k němu a pohladila ho po tváři a zašeptala: "Buď zticha a nic se ti nestane, jasný?" nehtem mu přejela po tváři, ucítil bolest a na zem steklo několik kapek jeho krve.
* * *
Světlo několika svíček jen matně ozařovalo velkou místnost, na vysokých stropech se mihotaly stíny plamínků a ve vzduchu se vznášela jemná květinová vůně. Nevěděla, jak dlouho jí trvalo pootočit hlavu, ale připadalo jí to jako věčnost. Snažila si vzpomenout na to, kde je a co se vlastně stalo. Bloudila očima kolem sebe, ale nic jí nepřipadalo známé. Na protější stěně byl červeně orámovaný obraz tmavovlasého muže ztrácejícího se ve stínech noci. Krásný vyřezávaný mahagonový stolek, křesla a barový pult z téhož materiálu a přímo naproti ní velká černá sedačka. V rozích pokoje byly bílé vázy s čerstvými rudými růžemi. Cítila se tak unavená, ale měla pocit, že by odsud měla co nejrychleji vypadnout. S vypětím všech sil se překulila na levý bok, chtěla se opřít o pelest postele, ale zatmělo se jí před očima a ona upadla na zem.
Opatrně ji vzal do náručí a znovu položil do nadýchaných polštářů. Něžně ji pohladil po tváři a láskyplně políbil na čelo. Vypadala tak bezbranně a křehce, jeho malá sladká Přemožitelka, spokojeně se usmál. "Svůj osud máme ve vlastních rukou".
Něco se jí zdálo, celá se chvěla a nesrozumitelně mumlala ze spaní, po chvilce se uklidnila a znovu klidně oddychovala. Ještě jednou překontroloval pouta, pečlivě ji přikryl a pak odešel. Sotva za ním zaklaply dveře, otevřela oči. Účinek sedativ nebo čím ji to nadopovali už dávno odezněl. Rozhlížela se kolem sebe a naslouchala, čekala několik minut než si byla jistá, že se její "hostitel" nevrátí. Pokusila se posadit, ale na nohou a rukou měla silné řetězy. Vztekle zasyčela, napjala všechny svaly, zhluboka se nadechla a trhla. Nic. Oči se jí rozšířili úžasem a zděšením, "To snad není pravda."
* * *
Faith mávla rukou na znamení, že ji to nezajímá, Buffy se na ni tázavě podívala a nadzdvihla obočí, mladší Přemožitelka na ni spiklenecky mrkla a dál se tvářila neústupně.
"Ale no tak, miláčku, já vážně nezapomněl, jen jsem si… nemohl hned vzpomenout." Obrátila se k němu zády, nechá ho trošku vydusit. Connor chvíli jen bezradně otevíral a zase zavíral pusu a pak se s prosbou o pomoc a štěněčím výrazem ve tváři otočil na Buffy, ale ta jen nevinně pokrčila rameny a zvedla se k odchodu. Došlo jí o co jde, její bláznivá kamarádka něco chce a jak ji zná tak to určitě dostane. Ve dveřích se ještě povzbudivě usmála na Connora a Faith poslala vzdušný polibek.
* * *
Přistoupili k ní dva policisté v uniformách, poznala v nich muže, kteří na ni stříleli na rohu 5 Avenue a Wilsonovy. Vyšší z nich přepnul vysílačku do operačního režimu, "Šéfe, máme ji." V očích se jí zablesklo, uvolnila svaly a čekala na vhodnou příležitost k útoku. "Jo, je neškodná, hned vám ji tam přivezeme. Už jsme na cestě."
Stála nad dvěma zmrzačenými těly a prohlížela si svoje brutální dílo. Tohle nechtěla. Se slzami v očích padla na kolena a dlaněmi si zakryla tvář. Cítila tu kovovou pachuť krve, byla všude kolem ní. Zaklonila hlavu a rozječela se, chtěla ze sebe vykřičet bolest, zahnat svoje vnitřní démony. Přemožitelčin hlas se nesl soumrakem a stále nabýval na síle, nevěděla, že se v několika nejbližších domech vysypalo několik okenních tabulek, ani že popraskaly žárovky v pouličních lampách, okolní svět přestal existovat. Byla jen ona a smrt. Vnímala ji všemi atomy svého těla, slyšela křik i pláč rodin, v uších jí bubnovala krev umírajících a byla katem všech bez rozdílu věku, rasy nebo pohlaví. Smrt měla jméno, ale ona se ho bála vyslovit, bušila pěstmi do země a dál křičela. Rozpršelo se, s první kapkou jí došly síly, rozplakala se a nastavila rozpálenou tvář dešti. Všechna ta energie a teplo z ní pomalu odcházely a ona se začala uklidňovat. Skončilo to.
* * *
Najednou si na něco vzpomněla. Ty fotky. Šťastné úsměvy a spousta bílých růží. Jednotlivé obrázky se jí v mysli přehrávaly jako barevný film. Znovu viděla přicházet hosty, démony, lidi i duchy. Na chvíli si dokonce myslela, že cítí vůni vanilky, kterou byla provoněná celá obřadní síň. Stiskla Connorovu ruku a láskyplně ho políbila na tvář. Trhla sebou, to nebyl Connor. Prudce otevřela oči, stál před ní a pozoroval ji. Bastard. Zvedl ruku a chtěl se jí dotknout, otřásla se odporem a ucukla. Hrubě ji chytil za vlasy, přitáhl k sobě a zavrčel: "Víš, co chci, dej mi to a nechám tě zemřít."
Podívala se mu do očí a plivla mu do tváře. "Nikdy."
Udeřil ji vší silou do obličeje a ona omdlela.
"Už mi nezbývá moc času, čaroději, je mi jedno jak to uděláš nebo co to bude stát, ale dostaň to z ní." Obtloustlý stařík s jedním okem modrým a druhým žlutým téměř neznatelně přikývl a otočil se ke svému zaměstnavateli zády. Přemožitelka visela v řetězech jako rozbitá loutka, vypadala víc mrtvá než živá. Vlasy slepené krví jí v dlouhých mastných pramenech padaly do tváře, na zádech měla fialové a červené pruhy, které zůstaly po zhojených ranách bičem a ruce a nohy měla obtočené ostnatým drátem a z ran po bodcích jí v pravidelných intervalech vytékala krev, jak se jí rány střídavě hojily a zase otevíraly. Nebyl to hezký pohled, ale malý čaroděj byl zvyklý na mnohem horší věci než jednu pololidskou trosku.
* * *
Seděli v autě už několik hodin a pořád se nic nedělo. Z domu vyšel jen starý doktor se psem na vodítku a dovnitř pošťačka, která nájemníkům přinesla pravděpodobně účty a zase jen účty. Faith se otočila za sebe, na zadním sedadle pospával Spike a v rukou pevně svíral klíčky od svého milovaného Desota. Mrkla na Buffy, ale ta stále upřeně zírala do jednoho místa na přístrojové desce.
"Bé?" Žádná odezva, zkusila to znovu, "Haló, tady Země… slyšíme se?"
Blondýnka sebou trhla a zmateně se na ni podívala. "Cože? Já nespím, ne, já…"
Faith se hihňala jako malá holka a po tvářích jí tekly slzy smíchu. "Promiň, nechtěla jsem tě rušit v tvém zírání, ale ještě pět minut a trhla bys Ilyriin rekord."
Buffy se na ni kysele ušklíbla a podívala se na hodinky. "Stalo se něco, zatímco jsem… ehm… studovala barvu Spikova auta?"
Faith se nespokojeně zamračila. "Ne, vůbec nic, kromě super nebezpečného důchodce a tlusté báby s obálkami nic."
Obě chvíli mlčely a Buffy se pomalu dostávala zpět do svého stavu letargie. Vtom do ní druhá Přemožitelka šťouchla loktem. "Opovaž se zase začít se studií tohohle křápu, nudím se, nepůjdeme se projít?"
Zezadu se ozval Spike. "Já to slyšel."
Faith na něj ukázala prostředníček a dál si ho nevšímala. Buffy se na ni nechápavě podívala.
"No tak Bé, vždyť víš, co myslím, najdeme si nějaký pěkný upíry prolezlý hřbitůvek a necháme pracovat adrenalin. Prosím."
* * *
Otočil se zpátky k ní, přistoupila k němu, oběma rukama ho chytila za límec kabátu, přitáhla k sobě a vášnivě ho políbila. "Neodcházej."
Pevně ji objal kolem pasu a hladově opětoval její laskání. Toužil po ní, po jejích dotycích, jejím těle. Připadalo jí jakoby hořela, teplo se ve vlnách rozlévalo celu její bytostí. Povalila ho na zem a on ji stáhl s sebou. Praštil se loktem o nějaký kámen, ale chtíč a vášeň naprosto přehlušily bolest. Znovu se přisála na jeho rty, zatímco se mu nedočkavě dobývala do kalhot. Chytil ji za ruce a přetočil se tak, že byla ona pod ním. Roztrhl jí košili, nadzdvihla se a kousla ho do rtu, zavrčel a strhl z ní krátkou sukni, jeho špičáky se prodloužily. "Moje." Kousl ji do levého ňadra a napil se z ní, vykřikla rozkoší a chytila ho za vlasy. Vytrhl se jí, zkroutil jí ruce za hlavou a tvrdě ji políbil, cítila chuť své vlastní krve smíchanou s jeho. "Angele."
* * *
Právě když vstoupily dovnitř, dva hosté sesedli z barových židliček a chystali se k odchodu. Pohotově zaujaly jejich místa a Kennedy si k sobě přitáhla misku s burskými oříšky. Faith jen nevěřícně potřásla hlavou a pak kývla na barmana. "Jeden Sladký sen tady pro otesánka a mě pivo." Mladší Přemožitelka na ni vrhla nevraživý pohled, Faith do ní přátelsky šťouchla. "Co je? Tolik jsem zas neřekla. No, nevím jak ty, ale já se jdu bavit, třeba s tím pěkným vysokým hezounkem támhle." Zamávala mladíkovi, který na ní mohl oči nechat, dopila pivo a vyrazila na parket. Kennedy na ni ještě zavolala něco ve smyslu, aby na sebe moc nepřitahovala pozornost, ale Faith na ni jen mávla, kořist už měla vyhlédnutou. Tmavovláska u baru si odevzdaně povzdychla a objednala si další koktejl, vypadá to na další dlouhou noc.
Znuděně pozorovala Faith vířící na parketu, kde zrovna předváděla jeden z těch svých extra sexy tanečků, všichni chlapi v místnosti na ní mohli oči nechat. No, musela si přiznat, že i ona sama se na ni dívala ze stejného důvodu jako oni. Tahle Přemožitelka s temnou minulostí byla prostě kus. Zavrtěla hlavou jako by chtěla odehnat nějaký dotěrný hmyz. "Bože, na co to tady sakra myslím? Už aby se Willow vrátila z Anglie, začínám bláznit. Nesnáším Cleveland." Po chvilce její pohled znovu zabloudil k tančícím párům.
* * *
Seděla v ratanovém houpacím křesle a čekala na úsvit. Už to bylo dávno, co měla možnost jen tak odpočívat a pozorovat svítání. Bylo to nádherné, úplně se v ní zatajil dech, když se první paprsky přehouply přes vzdálené hřebeny hor a pomalu si razily zlaté cestičky směrem k městu. Celý ten přírodní zázrak trval jen pár vteřin, ale ona tam seděla ještě dlouho poté, popíjela svou černou kávu a vychutnávala si vzácné chvíle klidu.
Na příjezdové cestě zaskřípěly brzdy, práskly dveře od auta a sousedův labrador se nadšeně rozštěkal, "Faith! Connore! Jste doma?!" povzdychla si, už to zase začíná.
"Je mi to vážně moc líto, Faith, ale jinak to zkrátka nešlo."
Podívala se z okna na čtyři hrající si děti a zamračila se. "Gilesi, říkám ti to ještě jednou, ale už naposledy, nejsem chůva!"
Buffy si odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost. "Ale to po tobě přeci nikdo nechce, šlo by jen o pár dní a nebyla bys na to sama, máš tu přeci Connora a my se budeme střídat a jezdit sem jak jen to půjde."
Angel se zatvářil vyděšeně a Spike vrtěl hlavou jako o život.
Malá pihatá holčička s copánky zakopla a spadla obličejem do louže, Faith sebou lehce trhla, ale dívenka se okamžitě zvedla a vrhla se na smějícího se chlapečka v ošklivém námořnickém tričku, který jí předtím podrazil nohu. Mlátila do něj hlava nehlava a celá rudá v obličeji na něj něco křičela, Faith se rozesmála, ostatní se po sobě zmateně podívali a blonďatý upír si zaťukal na čelo. "Dobře, pár dní tady můžou zůstat."
Otočila se k nim s úsměvem na rtech a čekala na jejich reakci, Connor nezklamal. "Cože? Jako proč? No počkej, to, to přeci nejde, já jsme nic neprovedl…?!" Obrátil se na svého otce a pohledem u něj hledal podporu, ale Angel jen pokrčil rameny. "Faith?"
Mrkla na něj a věnovala mu jeden ze svých nebezpečně sladkých úsměvů. "Něco se ti nezdá, miláčku?! Nemáš snad rád děti?"
Zaslechl varovný podtón v jejím hlase a tak jen zavrtěl hlavou. Asi má zase jeden z těch svých bláznivých dní.
* * *
Faith a Spike nastoupili do výtahu, blonďatý upír zmáčkl tlačítko s číslicí nula a pak si zapálil. "Proč jsi měla včera vypnutý mobil, Přemožitelko? Ten tvůj chlapeček byl tak nervózní až z nových dveří v hale nadělal třísky. Takhle jsem ho ještě neviděl." Faith přikývla a povzdychla si, "Jo, já vím, ale potřebovala jsem si provětrat hlavu, zabít pár démonů, prostě se trochu uvolnit, poslední dobou toho na mě bylo nějak moc."
Chvíli oba mlčeli a pak se znovu ozval Spike, "Chceš o tom mluvit?"
Podívala se na něj, "Ne."
Zrovna vcházeli do haly, když tmavovlásce zapípal pager. Přečetla si zprávu a zamračila se. "Musíme hned zpátky, Willow něco objevila." Upír vrazil ruce do kapes a otočil se zpět k výtahu. "Mám takový dojem, že dnešní hlídka se asi odkládá, snad má Buffy s Connorem víc štěstí a zapomněli ty mrňavý pípátka doma."
Čarodějka seděla ve velké koženém křesle, Angelově křesle a s někým si telefonovala, i když telefonovala není to pravé slovo, ve skutečnosti na někoho řvala a kolem hlavy jí sršely rudé jiskry. Faith si odkašlala, ale Willow na ně jen kýla, ať počkají. Posadili se a se zájmem poslouchali. Tak naštvanou ji už hodně dlouho neviděli. Po pár minutách práskla s telefonem. "No konečně jste tady, máme problém."
Spike nasadil ten svůj nevinný výraz, "Ahoj Willow, rád tě vidím, jak se máš? Jo, já se mám fajn, díky za optání."
* * *
Tiše se plížila podél zdi a dávala si dobrý pozor, aby nedělala žádný hluk. Když se dostala až k okraji střechy, přikrčila se a chvíli čekala. Sundala si černý batoh ze zad a položila ho vedle sebe, nejdříve z něho vytáhla tenké černé lanko připevněné ke speciálně upravené kuši a pak zvláštní kovovou konstrukci. Nezasvěcený pozorovatel by to nejspíš považoval za hodně divný stojan na dalekohled, ale to by se mýlil. Konec lanka s horolezeckou karabinou připevnila k železným kruhům, které byly původně určené pro kabely a dráty, malým šroubováčkem dotáhla několik šroubků a pak ještě jednou pečlivě zkontrolovala upevnění lanka. Všechno bylo v naprostém pořádku.
Postavila se, zapřela o nízkou zídku za sebou a namířila kuši na Městské Muzeum, už včera si vyhlédla to správné místo, na protější zdi byl totiž požární žebřík. Zaostřila zrak, stíny zmizely a ona viděla každý detail, vybrala si jednu tyč a vymáčkla pojistku. Náhle znehybněla, byla překrásná, vypadala jako dokonalá socha, speciálně upravená kevlarová kombinéza těsně obepínala její štíhlé pružné tělo, pomalu vydechla a pak vystřelila. Přesný zásah, jakmile se ocelový šíp dotkl kovu, tlakový senzor uvolnil čtyři háčky, které se do úzké tyče pevně zasekly.
Stála na kraji střechy a zhluboka dýchala, tři, dva, jedna, odrazila se jak nejvíc mohla. Vlasy měla spletené do silného dlouhého copu svázaného černou stuhou a u pasu malý váček. Protější stěna se k ní rychle blížila, natáhla nohy dopředu a těsně před nárazem zapružila v kolenou. Lehce se odrazila od zdi a pravou rukou se zachytila žebříku a mrštně jako kočka po něm rychle vyšplhala nahoru. Vyhoupla se na střechu a přikrčila se, rozhlédla se kolem sebe, nikde nic neobvyklého, ušklíbla se, tedy kromě ní samotné. Spokojeně si oddychla, to nejtěžší má za sebou.
Bezpečností systém vyřadila během několika málo minut, zaslechla šramot, rychle vklouzla pod hlídačův stůl a čekala, nic. Vykoukla a zaposlouchala se, blbá klimatizace, úlevně si oddychla, "A zpátky do práce." Vyskočila na nohy a rozhlédla se kolem sebe, všude kolem jen samé vitríny, a obrazy a sochy. Hrůza. Ne, moment, zaujala ji socha nahého mladíka. Přistoupila k němu a rozesmála se. "No kamaráde, tebe ten, co tě dělal, neměl moc rád," a cvrnkla ho do miniaturního penisu. Vzala do ruky plán muzea a vydala se hledat svůj amulet, malý ošklivý stříbrný přívěsek ve tvaru psí hlavy.
~ pokračování příště ~