FLASHBACK
Postavy: Faith
Časové období: Nezařaditelné
Posadila se na sluncem prohřátou zem a nohy spustila přes okraj útesu. Opřela se zády o strom a zadívala se na klidnou tvář oceánu. Zbývalo jí posledních pár hodin. Pár hodin, které se rozhodla strávit tady, na místě, kde už jednou chtěla zemřít, tehdy to nedokázala, drželo ji tu příliš mnoho duší, které milovala. Dnes je to jinak. Zůstala sama.
Zavřela oči a vydala se napříč svou vlastní myslí, vzpomínkami na místa, která viděla, na lidi, kterým život vzala i dala. Na mrtvé přátele, na všechny milované, kteří už odešli, a také na čtyři malé síly. Hřbetem ruky si setřela pár slz. Milovala ty malé ďáblíky, kteří si tak rádi hrály s životy lidí a démonů. Už pochopila, proč to dělali. Zvedla oči k obloze a zašeptala: "Děkuju."
Cítila jak se její životní síla pomalu vytrácí, jakoby se vsakovala do okolní půdy. Položila ruce na trávu, země se pod jejími prsty jemně zachvěla. Připadalo jí, že ji někdo objímá, nevěděla, že větve stromu se něžně dotýkají jejích ramen, byla příliš slabá na to, aby vnímala, jak se jí kolem nohou obtáčí břečťan. Umírala a svět pro ni plakal, příroda ronila své květinové slzy a jemně vtahovala tělo poslední Přemožitelky zpět do svého zeleného lůna.
Ještě jednou se podívala na nebe a usmála se, už jen chvíli a bude znovu se svými přáteli, se svou milovanou rodinou. Unaveně vydechla a hlava jí klesla na nehybnou hruď. Ani na vteřinu ji nenechali samotnou, její mrtvé tělo objímaly pevné větve vzrostlé vrby a vlci, srny i další rozličná zvířata ji neustále zahřívala. Nechtěli ji nechat odejít. Trvalo to přesně sedm dní a sedm nocí, než se tělo krásné ženy zcela rozplynulo. Zemřela. Svět utichl, čas se na chvíli zastavil, odešla poslední z mocných, teď už svět patřil jen lidem.
* * *
Bezejmenná přistoupila k modrému světlu a poklekla. "Máš strach?"
Překvapeně vzhlédla. "Ne, nemám," ten hlas jí byl povědomý, ale nemohla si vzpomenout, kde ho slyšela, vlastně si nemohla vzpomenout vůbec na nic.
"Ty se nás opravdu nebojíš?"
Vzdorovitě vystrčila bradu, sama nevěděla proč, ale slova něčeho, čemu se ani nemohla podívat do očí, jí rozproudila krev v těle. "Ne, nikdy nemám z nikoho strach!"
Světlo se zachvělo a mlhavou místnost zaplnil zvonivý dětský smích. "A vy jste mi nevěřili, je jako ostatní, příliš silná na to, aby se ztratila sama v sobě."
Faith si vzpomněla. "Vy malí hajzlíci, počkejte až vás dostanu do ruky!" Světlo se najednou rozplynulo a před ní stály čtyři malé rozesmáté děti. Jedna z holčiček zavýskla a vrhla se Přemožitelce do náruče, ostatní tři se na ni pověsily vzápětí. Chyběla jsi nám, Faith, už se nám strašně moc stýskalo." Objala je a přivinula k sobě, po tvářích jí tekly slzy štěstí a smíchu, takový projev náklonnosti by od nich ani ve snu nečekala. Když se jí konečně pustili a nechali ji vydechnout, malý blonďáček se jí vážně zadíval do očí. "Vím, že bys teď chtěla být s těmi, které miluješ, ale nejdřív si musíš zvolit. Stejně jako všichni tvoji přátelé před tebou."
Na chvíli se odmlčel, čekal až se jedna z jeho mladších sester uklidní a přestane Faith tahat za košili. "Dáme ti na vybranou, buď zůstaneš tady, v bezpečí a pod naší ochranou, nebo se vrátíš na Zem, kde prožiješ jeden jediný obyčejný lidský život. Záleží jen na tobě. Nemůžu ti říct, jak se rozhodli ostatní, ale kdysi jsi nám řekla, že svůj osud si určuješ sama. Teď máš možnost."
Bezradně se na čtyři síly podívala. "Jak mám vědět, které rozhodnutí je správné?"
Druhý chlapec se na ni povzbudivě usmál. "Neexistují správná a špatná rozhodnutí, Faith, existují jen dvě různé cesty vedoucí ke stejnému cíli." Zrzavá holčička k ní přistoupila a chytila ji za ruku. "Pojď se mnou, ukážu ti všechny tvé předchozí životy. Sama posoudíš, jestli chceš ještě jeden, poslední."
* * *
"Mami, no tak mami, posloucháš mě?" Malá hnědovláska s dlouhým copem netrpělivě zatahala svou matku za rukáv. "Ty mě ale vůbec neposloucháš! Mami! Connor si se mnou nechce hrát!" Štíhlá blondýnka se zelenýma očima se sehnula ke své nezbedné dceři a vzala ji do náruče.
"Víš, že nemám ráda, když žaluješ, Dawnie," řekla káravě. "A na co jsi si s ním vlastně chtěla hrát?" Malá holčička trucovitě našpulila pusu.
"Na upíry a Přemožitelky, ale on nechce být upír, chce být Přemožitel, tsss, žádní Přemožitelé přeci nejsou. Je to blbec. Stejně jako strýček, to je taky blbec." Buffy na svou malou princeznu vytřeštila oči. "No, tatínek přeci včera říkal, že je strejda Angel pěkný blbec."
"Lásko? Viděla jsi, co náš drahý syn provedl naší ještě dražší dceři?" Cordelie vykoukla z koupelny a zářivě se na něj usmála.
"Co jsi to říkal?"
Odevzdaně si povzdychl, kdykoliv se jeho krásná manželka ocitla poblíž nějakého zrcadla, trvalo to minimálně půl hodiny než se od něj dokázala odtrhnout.
"Říkal jsem," z koupelny se ozval fén, Angel se škodolibě ušklíbl. "Miláčku, Faith ti rozstříhala tvoje nové večerní šaty." Štíhlá tmavovláska se s ručníkem v jedné a dřevěným kartáčem na vlasy v druhé ruce vyřítila z koupelny.
"Cože!?"
"Mazlíčku, mohla bys mi, prosím tě, podat máslo?"
Buffy se zrovna natahovala pro jahodovou marmeládu, když se ozvalo "plesk", nevěřícně se podívala na svou novou jasně bílou blůzu, obrovský flek od domácí borůvkové marmelády se na ní opravdu krásně vyjímal.
"Dawn?!" Spike sroloval ranní noviny a se zájmem pozoroval svou manželku, vypadala nádherně, když se zlobila. "Jé, mami, já nechtěla, fakt ne, promiň."
"Babííí, podívej co mi naši koupili k Vánocům."
Joyce zvedla drobnou tmavovlásou dívenku do náruče a zatočila se s ní po pokoji. "Ukaž, broučku, no to je ale nádherná," na chvíli se zarazila, "ehm… kuše." Otočila se na svého staršího syna. "Angele? Ty jsi mojí nejmladší vnučce koupil kuši?!"
Cordelie chtěla přispěchat svému manželovi na pomoc a nějak neobvyklý dárek vysvětlit, ale malý Connor ji předběhl.
"Ale babi, ta kuše není opravdová, a mě ji táta koupil taky. Podívej, no nevypadá jako by byla pravá?"
Giles vzal svou ženu za ruku a jemně ji stiskl. "Ano, máš pravdu Connore, od skutečné je opravdu k nerozeznání."
Spike políbil Joyce na tvář. "Ahoj, mami, tak co je dobrého k obědu? Mám hrozný hlad." Copatá holčička se chytla babiččina svetru. "Babi, babi, já mám taky hlad, jako vlk. A maminka má určitě taky hlad. Říkala to celou cestu."
Buffy odstrčila svého modrookého muže a objala tchyni. "Ahoj, mami, promiň, že jedeme pozdě, ale tady pan, všechno vím, všechno znám, si doma zapomněl řidičák, a tak jsme se museli vrátit."
Dawn se znovu ozvala. "Dědo? Už je tady teta se strejdou?" Giles zvedl malou ze země a posadil si ji za krk.
"To víš, že už jsou tady a moc se na vás všechny těší, Connor s Faith venku staví sněhuláka, pomůžeme jim?"
Holčička nadšeně zavýskla a zatahala dědečka za uši. "Hyjé!"
epilog
Život nekončí smrtí naopak, smrt je jen začátek. Záleží jen na vás kým se stanete, jaký život prožijete a jak zemřete. Můžete být obyčejnými lidmi, kteří si žijí své malé životy ve svém malém světě, ale je tu ještě jedna mnohem obtížnější cesta plná překážek, cesta šampióna. Volba patří vám. Vyberte si...
~ konec ~
Zavřela oči a vydala se napříč svou vlastní myslí, vzpomínkami na místa, která viděla, na lidi, kterým život vzala i dala. Na mrtvé přátele, na všechny milované, kteří už odešli, a také na čtyři malé síly. Hřbetem ruky si setřela pár slz. Milovala ty malé ďáblíky, kteří si tak rádi hrály s životy lidí a démonů. Už pochopila, proč to dělali. Zvedla oči k obloze a zašeptala: "Děkuju."
Cítila jak se její životní síla pomalu vytrácí, jakoby se vsakovala do okolní půdy. Položila ruce na trávu, země se pod jejími prsty jemně zachvěla. Připadalo jí, že ji někdo objímá, nevěděla, že větve stromu se něžně dotýkají jejích ramen, byla příliš slabá na to, aby vnímala, jak se jí kolem nohou obtáčí břečťan. Umírala a svět pro ni plakal, příroda ronila své květinové slzy a jemně vtahovala tělo poslední Přemožitelky zpět do svého zeleného lůna.
Ještě jednou se podívala na nebe a usmála se, už jen chvíli a bude znovu se svými přáteli, se svou milovanou rodinou. Unaveně vydechla a hlava jí klesla na nehybnou hruď. Ani na vteřinu ji nenechali samotnou, její mrtvé tělo objímaly pevné větve vzrostlé vrby a vlci, srny i další rozličná zvířata ji neustále zahřívala. Nechtěli ji nechat odejít. Trvalo to přesně sedm dní a sedm nocí, než se tělo krásné ženy zcela rozplynulo. Zemřela. Svět utichl, čas se na chvíli zastavil, odešla poslední z mocných, teď už svět patřil jen lidem.
* * *
Bezejmenná přistoupila k modrému světlu a poklekla. "Máš strach?"
Překvapeně vzhlédla. "Ne, nemám," ten hlas jí byl povědomý, ale nemohla si vzpomenout, kde ho slyšela, vlastně si nemohla vzpomenout vůbec na nic.
"Ty se nás opravdu nebojíš?"
Vzdorovitě vystrčila bradu, sama nevěděla proč, ale slova něčeho, čemu se ani nemohla podívat do očí, jí rozproudila krev v těle. "Ne, nikdy nemám z nikoho strach!"
Světlo se zachvělo a mlhavou místnost zaplnil zvonivý dětský smích. "A vy jste mi nevěřili, je jako ostatní, příliš silná na to, aby se ztratila sama v sobě."
Faith si vzpomněla. "Vy malí hajzlíci, počkejte až vás dostanu do ruky!" Světlo se najednou rozplynulo a před ní stály čtyři malé rozesmáté děti. Jedna z holčiček zavýskla a vrhla se Přemožitelce do náruče, ostatní tři se na ni pověsily vzápětí. Chyběla jsi nám, Faith, už se nám strašně moc stýskalo." Objala je a přivinula k sobě, po tvářích jí tekly slzy štěstí a smíchu, takový projev náklonnosti by od nich ani ve snu nečekala. Když se jí konečně pustili a nechali ji vydechnout, malý blonďáček se jí vážně zadíval do očí. "Vím, že bys teď chtěla být s těmi, které miluješ, ale nejdřív si musíš zvolit. Stejně jako všichni tvoji přátelé před tebou."
Na chvíli se odmlčel, čekal až se jedna z jeho mladších sester uklidní a přestane Faith tahat za košili. "Dáme ti na vybranou, buď zůstaneš tady, v bezpečí a pod naší ochranou, nebo se vrátíš na Zem, kde prožiješ jeden jediný obyčejný lidský život. Záleží jen na tobě. Nemůžu ti říct, jak se rozhodli ostatní, ale kdysi jsi nám řekla, že svůj osud si určuješ sama. Teď máš možnost."
Bezradně se na čtyři síly podívala. "Jak mám vědět, které rozhodnutí je správné?"
Druhý chlapec se na ni povzbudivě usmál. "Neexistují správná a špatná rozhodnutí, Faith, existují jen dvě různé cesty vedoucí ke stejnému cíli." Zrzavá holčička k ní přistoupila a chytila ji za ruku. "Pojď se mnou, ukážu ti všechny tvé předchozí životy. Sama posoudíš, jestli chceš ještě jeden, poslední."
* * *
"Mami, no tak mami, posloucháš mě?" Malá hnědovláska s dlouhým copem netrpělivě zatahala svou matku za rukáv. "Ty mě ale vůbec neposloucháš! Mami! Connor si se mnou nechce hrát!" Štíhlá blondýnka se zelenýma očima se sehnula ke své nezbedné dceři a vzala ji do náruče.
"Víš, že nemám ráda, když žaluješ, Dawnie," řekla káravě. "A na co jsi si s ním vlastně chtěla hrát?" Malá holčička trucovitě našpulila pusu.
"Na upíry a Přemožitelky, ale on nechce být upír, chce být Přemožitel, tsss, žádní Přemožitelé přeci nejsou. Je to blbec. Stejně jako strýček, to je taky blbec." Buffy na svou malou princeznu vytřeštila oči. "No, tatínek přeci včera říkal, že je strejda Angel pěkný blbec."
"Lásko? Viděla jsi, co náš drahý syn provedl naší ještě dražší dceři?" Cordelie vykoukla z koupelny a zářivě se na něj usmála.
"Co jsi to říkal?"
Odevzdaně si povzdychl, kdykoliv se jeho krásná manželka ocitla poblíž nějakého zrcadla, trvalo to minimálně půl hodiny než se od něj dokázala odtrhnout.
"Říkal jsem," z koupelny se ozval fén, Angel se škodolibě ušklíbl. "Miláčku, Faith ti rozstříhala tvoje nové večerní šaty." Štíhlá tmavovláska se s ručníkem v jedné a dřevěným kartáčem na vlasy v druhé ruce vyřítila z koupelny.
"Cože!?"
"Mazlíčku, mohla bys mi, prosím tě, podat máslo?"
Buffy se zrovna natahovala pro jahodovou marmeládu, když se ozvalo "plesk", nevěřícně se podívala na svou novou jasně bílou blůzu, obrovský flek od domácí borůvkové marmelády se na ní opravdu krásně vyjímal.
"Dawn?!" Spike sroloval ranní noviny a se zájmem pozoroval svou manželku, vypadala nádherně, když se zlobila. "Jé, mami, já nechtěla, fakt ne, promiň."
"Babííí, podívej co mi naši koupili k Vánocům."
Joyce zvedla drobnou tmavovlásou dívenku do náruče a zatočila se s ní po pokoji. "Ukaž, broučku, no to je ale nádherná," na chvíli se zarazila, "ehm… kuše." Otočila se na svého staršího syna. "Angele? Ty jsi mojí nejmladší vnučce koupil kuši?!"
Cordelie chtěla přispěchat svému manželovi na pomoc a nějak neobvyklý dárek vysvětlit, ale malý Connor ji předběhl.
"Ale babi, ta kuše není opravdová, a mě ji táta koupil taky. Podívej, no nevypadá jako by byla pravá?"
Giles vzal svou ženu za ruku a jemně ji stiskl. "Ano, máš pravdu Connore, od skutečné je opravdu k nerozeznání."
Spike políbil Joyce na tvář. "Ahoj, mami, tak co je dobrého k obědu? Mám hrozný hlad." Copatá holčička se chytla babiččina svetru. "Babi, babi, já mám taky hlad, jako vlk. A maminka má určitě taky hlad. Říkala to celou cestu."
Buffy odstrčila svého modrookého muže a objala tchyni. "Ahoj, mami, promiň, že jedeme pozdě, ale tady pan, všechno vím, všechno znám, si doma zapomněl řidičák, a tak jsme se museli vrátit."
Dawn se znovu ozvala. "Dědo? Už je tady teta se strejdou?" Giles zvedl malou ze země a posadil si ji za krk.
"To víš, že už jsou tady a moc se na vás všechny těší, Connor s Faith venku staví sněhuláka, pomůžeme jim?"
Holčička nadšeně zavýskla a zatahala dědečka za uši. "Hyjé!"
epilog
Život nekončí smrtí naopak, smrt je jen začátek. Záleží jen na vás kým se stanete, jaký život prožijete a jak zemřete. Můžete být obyčejnými lidmi, kteří si žijí své malé životy ve svém malém světě, ale je tu ještě jedna mnohem obtížnější cesta plná překážek, cesta šampióna. Volba patří vám. Vyberte si...
~ konec ~