Occult Island 1

11. prosince 2009 v 17:21 | Dyki |  Dobrodružné
OCCULT ISLAND 1
Postavy: Angel, Harmony, Illyria, Lorne, Spike, nová postava
Časové období: Pátá série Angela


na neznámém místě

Jemný klapot vysokých podpatků se linul po sklepení jako hudba z pekel. Už je zas tady. Snažil se zavřít co nejpevněji oční víčka, aby znova nepodlehl. Ano, budu si představovat něco nechutného. To mi pomůže. Pomyslel si bláhově. Ale co? Jo, jasně! Třeba Spika! Koutkem oka zabloudil na opačnou stranu cely. Proti němu zářila blonďatá hříva, která v matném světle působila depresivně. Mužská postava ochable visela jako kus hadru; ruce měl zavěšené a připoutané k tlustým okovům, vedoucím až ke stropu. Ne, to nepomůže… sklesle sklopil oči. Co takhle myslet na plyšáky? To by mohlo zabrat.
Klapot se zlověstně přibližoval. Musel co nejrychleji začít myslet na něco odporného, aby tak dokázal vzdorovat kouzlu. Jeho vyvinutý sluch zaregistroval jemný cinkot klíčů, za okamžik následovalo cvaknutí zámku. Tohle dělá schválně! Klíče určitě nepotřebuje. Ještě pevněji sevřel víčka, aby ani jediný paprsek světla neměl možnost k němu proniknout.
"Tak co dělají mí plyšáčci?" Líbivý hlas hladil jako jemné peří.
Fajn, z plyšáků mi je teď doopravdy na zvracení.
"Doufám, že se vám tu líbí… nic neschází." Tichý výsměch bodal jako to ten nejostřejší nůž. "A pokud ano… ráda se postarám o to, aby vám nic nescházelo."
Nejradši bych tě viděl v pekle, zrůdo. Netrpělivě vyčkával, co bude následovat dál. Těsná pouta se zařezávala do jeho zápěstí, až v nich ztrácel veškerý cit.
Znova se ozval tichý klapot podpatků. Mrcho. S hrůzou si uvědomil, že má namířeno k němu. Sakra… ucítil hřejivý dotyk na svém rameni. S odporem se otřásl, když její drobná ručka zamířila na odhalený hrudník.
"Co říkáš, andílku?" Sladká vůně omámila jeho smysly.
"Ano, madam." Odpověděl obdivně. Očima se střetl s temně černýma očima. "Toužím jen po tom, abyste byla šťastná."
Žena se spokojeně rozesmála. "Věřím, že vám se to určitě povede." Kudrnatou hlavou se otočila za sebe. "Nemám pravdu, Williame?"
"Naprostou." Přitakal blonďák s fanatickým leskem v očích.

* * *

v budově Wolfram & Hart

Zelený démon v křiklavě žlutém obleku spokojeně přecházel halou, a zatímco v jedné ruce držel mobil a vedl důležitý hovor; druhou rukou podepisoval hromadu lejster, které mu asistent ochotně podával a otáčel.
"Ano, tak to bude perfektní, Johny. Ale ať to lady Diana nezkazí jako posledně. To by jí mohla čekat druhá smrt, tentokrát profesionální. A všichni víme, která je horší, že?" pobaveně se uchechtl. Došel až před recepci. Za stolem seděla blondýnka a znuděně listovala módním časopisem. "Zavolám ti později. Hlavně jí vzkaž, ať přestane skučet, slyším ji až sem." S úlevou típnul mobil a zahleděl se na ženu před sebou.
"Harm, zlatíčko, víš, kde je Angel? Nutně s ním potřebuji mluvit."
"Nemám ponětí. Od rána se tu neukázal." Zamumlala lhostejně, aniž by odtrhla oči od svého čtení. Bylo na ní vidět, že jí vůbec nevadí, že ji nikdo nesekýruje hnedka po ránu.
"Koblížku, mohla bys mu zavolat?" Mile se na ní usmál. Upírka se samolibě ušklíbla a přikývla. Vzápětí na to znova sklopila oči a dál zaujatě listovala magazínem.
Lorne zakroutil nechápavě hlavou. "Myslel jsem dnes."
"Hmm…"
"Nejlépe hned teď!" Vyjel na ní netrpělivě, až se pár kolemjdoucích právníků překvapeně ohlédlo. Harmony sebou polekaně škubla.
"No, vždyť jo, pane nedočkavý." Uraženě šáhla po sluchátku a vytočila číslo. "Už zvoní."
Lorne její poznámku přešel s tichým povzdechnutím. Zatímco čekal, všimnul si modrovlasé ženy, která kolem něj rázně prošla a měla namířeno do horních pater budovy.
"Hej, Ill, zlato!" kývnul na ní, aby se zastavila. S tázavým pohledem se na něj otočila a vrátila se o několik kroků zpět.
"Modřenko, neviděla jsi dneska našeho bručouna?"
"Bručouna?" zopakovala po něm nechápavě.
"Angela. Nutně s ním potřebuji mluvit." Rozhodil netrpělivě rukama a neustále se rozhlížel po hale, zda ho přeci jen nespatří.
"Neviděla." Odpověděla krátce a už se chystala k odchodu.
"Počkej," vyhrkl spěšně, "kam máš namířeno?"
"Hledám Spika, už ho sháním od včerejška." Naklonila hlavu na stranu a zadívala se kamsi nad Lornovu hlavu.
Démon zaraženě přemýšlel, když ho z úvah vytrhl Harmonin vysoký hlas, linoucí se od recepce.
"Angel to nebere." Po tomto sdělení se zatvářila spokojeně a vrátila se zpět k rozečtenému článku.
"Zvláštní." S přimhouřenýma očima sledoval vzdalující se záda ex-bohyně. V ruce mu zazvonil telefon. "Haló? Johny, copak jsem to neříkal jasně? Vyřiď jí, že…" zcela ponořen do svých obchodů, vyrazil do své kanceláře, aniž by déle uvažoval nad neobvyklou absencí obou upírů.

* * *

předminulou noc

"Spiku, musíš mi pořád otravovat život?" Angel si unaveně promnul oči. Už zas musel snášet jeho výlevy. Copak mi nemůže aspoň na chvíli dát pokoj? Jako by mu blonďatý upír četl myšlenky, odpověděl mu s úsměvem: "Mě se jen tak lehce nezbavíš, kovboji. V tomhle vlaku jedeme společně a konečná je v nedohlednu."
"Ve vlaku?" překvapeně se na něj otočil, zatímco pevně svíral volant od jedoucího kabrioletu.
"Metafora." Spokojeně si dal ruce za hlavu a nechal se ovíjet nočním vánkem. "Mám rád tohle auto. Ukrývá tolik možností. Holky na něj musí letět, že jo?" tázavě povytáhl obočí. Angel jen zakroutil hlavou; neměl sílu s ním vést další rozhovor, který by zas skončil u nesmyslného dobírání jak mezi dvěma malými kluky.
"Nechtěl bys mi ho někdy půjčit?" s přivřenýma očima se vyklonil ven, aby si více užil rychlé jízdy.
"Tos uhodl." Odfrkl si posměšně.
"Vážně?" S natěšeným výrazem se na něj otočil zpátky dovnitř.
"Ne, nechtěl. A buď už chvíli zticha!" okřikl ho netrpělivě, zatímco se snažil soustředit na cestu. Spike pokrčil rameny a upřeně se zadíval před sebe. Po chvilce začal znuděně bubnovat prsty o desku stolu. Angel začal skřípat zuby, ale nehodlal se tak snadno vyprovokovat. Dál zarytě sledoval ubíhající cestu před sebou a snažil se ignorovat ten protivný klapot. Blonďák po něm střelil nenápadným pohledem. Schválně si začal potichounku pobrukovat. Angelovi začala ošklivě tepat žíla na spánku, jak v něm kypěl vztek.
"Co zas!?" nevydržel už a rozčileně na něj vyjel. Spike se zatvářil naoko šokovaně.
"Teda, kámo, neměl bys pít tolik kafe. Nedělá ti dobře na nervy."
"Spiku…" zavrčel varovně.
"Zajímalo by mě," zkoumavě se na něj zahleděl, "proč si přijal tu práci?"
"Kterou máš na mysli?"
"Konkrétně? Tak si vezmi třeba tuhle romantickou cestu…" Angel po něm střelil vražedným pohledem, ale nechal ho mluvit dál. "Je zvláštní, že jsi odložil ten případ s tím Wuga démonem - nebo jak se jmenoval…" poškrábal se zamyšleně na hlavě, "a raději ses vrhl po nabídce té roztomilé kočičky, co za tebou ráno přišla?"
"Nechápu, na co narážíš." Odpověděl mu neutrálně a dál se věnoval řízení.
"Znám tě už nějakých pár let, abych si nevšimnul těch tvých jiskřiček v očích, na které všechny ženský tak nesmyslně letí," odfrkl si posměšně a zkoumavě si zblízka prohlížel jeho profil.
"Spiku, zatraceně! Co to děláš?" Naštvaně ho do sebe odháněl. "Jdi ode mě dál!" Nepozorností strhl volant a sjel ze silnice. Auto v plné rychlosti napálilo do osamoceného stromu, jako naschvál jedinému v celém širém okolí. Temnou nocí se ozvala ohlušující rána a potom zlověstné ticho. Zpod kapoty se valil hustý dým; celý předek byl sešrotovaný pod tlakovým nárazem a z okýnek žalostně vypadalo téměř veškeré sklo.
Mezi troskami začínal být patrný pohyb.
"Ah…" s bolestivým stenem vykopnul kus plechu, který vzdáleně připomínal dveře od auta. Podařilo se mu vysoukat z plechové hromádky a s úlevou dopadl na vyprahlou zem. Na druhé straně vozidla uslyšel tiché nadávání. "Spiku? Žiješ?" Podvědomě zatoužil po tom, aby nezazněla žádná odpověď. Naneštěstí jeho naděje zbořil rozčilený hlas jeho přítele.
"Ne, ty idiote!" s námahou se mu podařilo vstát na nohy. "Kdo tě učil řídit? Senilní babička?" Musel si přiložit ke spánku ruku, jak se mu zamotala hlava.
"Určitě by jí nenapadlo do mě rejpat při řízení." Vyjel na něj stejně rozhořčeně. "To ti už úplně přeskočilo?" Nasadil upíří tvář a s pomstychtivou zuřivostí po něm skočil. Spike nehodlal zůstat pozadu a taktéž se na něj vrhl se svými démonskými rysi.
Oba upíři se znova ocitli na prašné zemi, po které se začali ve vzájemném souboji převalovat a uštědřovat si rány.
"Hej! Kovboji!" Vyhrkl znenadání, když se Angel zrovna napřahoval k další ráně.
"Co zas? Co to bude tentokrát? Máš alergii na prach, či co?" Přirazil ho zpátky k zemi, když se pokusil vstát.
"Můžeš na chvilku přestat masírovat své ego, ty jeden pitomče?" Naštvaně ho od sebe odstrčil, až ztěžka dopadl na zadek.
Spike rychle využil jeho chvilkového zaváhání. "Jestli sis nestačil všimnout. Jsme v poušti!"
Angel se znova snažil vyhrabat zpátky na nohy; při Spikových slovech ale zamrzl v pohybu. S hrůzou v očích pohlédl směrem k východu, kde se již obloha začínala barvit dozlatova.
"Doprdele…" tiše vydechl.
"Přesně řečeno." Zhnuseně vyplivl z úst krev a hřbetem ruky si otřel natržený ret.
"Myslíš, že…" nedořekl a zběsile se rozhlížel kolem sebe. Všude kam pohlédl, byla jen neutěšená krajina zasypaná pod nánosy písku a prachu. Pár polosuchých stromů mu na klidu nepřidalo. Pohledem zabloudil zpátky k nabouranému kabrioletu.
"Nějaký plán, kovboji?" Blonďák si stoupnul těsně vedle něj a tvářil se, že je nad věcí. Nedokázal však v hlase potlačit paniku, každou minutou rostoucí na síle.
"Nezbývá nám, než se schovat do auta." Zoufale se otočil za sebe, kde cítil neviditelné paprsky.
"Do kabrioletu? Takže už můžu začít psát závěť, že jo?"
"Pod auto." Odsekl mu nervózně. "To mě vždycky musíš brát za slovo?" A aniž by ztrácel další drahocenný čas, vrhl se k doutnajícím troskám jeho oblíbeného vozu. S úlevou zjistil, že jako skrýš před smrtícím sluncem je prostor pod podvozkem vcelku obstojné místo k přežití. "Spiku, je to docela…" překvapeně se ohlédl, ale blonďatého upíra nespatřil vedle sebe, jak předpokládal. Zmateně se zahleděl na zpátky na vozovku.
"Hej, co tam děláš?" Houkl na něj nechápavě, zatímco druhý upír zíral kamsi do dálky.
"Nějaké auto jede naším směrem." Rukou si zastínil oči, jak to vždycky dělají běžní smrtelníci, kteří si chtějí ochránit zrak před světlem. Vzhledem k tomu, že bylo teprve před svítáním, jeho počínání postrádalo smysl.
Angel se překvapeně obrátil směrem, kam se díval Spike. A opravdu - v dáli se rýsovala silueta černého auta, které rychle mířilo k nim. Angel měl chuť si radostí povyskočit, ale vzhledem ke své společnosti, nahodil zamračenou tvář.
"V tom bude určitě nějaký háček."
"Pesimista za všech okolností." Zakroutil pobaveně hlavou.
Společně netrpělivě vyčkávali u krajnice, zatímco obloha na východě nebezpečně bledla.
"To jedou na solární pohon, že jim to tak dlouho trvá?" Spike začal nervózně přešlapovat na místě. Připadalo mu to, jako by se auto plazilo, zatímco ve skutečnosti jelo slušnou rychlostí. Konečně zabrzdilo těsně před oběma upíry. Byla to černá limuzína s kouřovými skly, přes které nebylo možné spatřit kohokoliv sedět uvnitř auta.
Spike měl šílené nutkání otevřít dveře a vlítnout dovnitř, ale varovné zamručení Angela ho zarazilo. Okénko u zadních dveří pomalu kleslo dolů. Oba upíři zvědavě natáhli krky, aby viděli dovnitř. V jejich výhledu se objevila kudrnatá ženská hlava, s černými brýlemi na očích.
"Nepotřebujete svézt, pánové?" Ten příjemný hlas byl Angelovi povědomý. Jen si nedokázal vybavit, kde ho jen už slyšel.
"Na to vsaďte krk, dámo." Spike vysmekl uctivou poklonu a na němé pokynutí ženské ruky nadšeně přijal nabídku na odvoz. Angel ho zamyšleně následoval dovnitř.
Vzápětí po tom, co zmizeli upírovi záda v chladivém stínu interiéru auta, první paprsky ozářily střechu limuzíny, která se opět dala do pohybu.

* * *

přítomnost - budova Wolfram & Hart

"Ano, udělej to přesně tak, Johny. Klidně tam toho kostlivce nechej ve skříni." Lorne zabočil za roh a ocitl se znova ve vstupní hale. "Jestli to přijde někomu divný? Ale vždyť je to mezi lidmi oblíbená zábava. Zjišťoval jsem si to." Pokračoval dál v cestě, mobil přilepený k uchu. "Hele koláčku, prostě to tak nech. Bude to určitě trhák!" s rozmrzelým povzdechnutím ukončil hovor a rázně zaklapnul mobil.
"Harmony, koblížku můj, nějaké nové zprávy o Angelitovi?" Znaveně se opřel lokty o desku stolu a své červené oči upřel na znuděnou sekretářku.
"Stále nic. Už ho pár lidí," zarazila se nad tím, co řekla, "no spíš nejrůznějších oblud z jiných dimenzí, shání a začínají být nervózní." Pokrčila rameny. Z přijímacího salónku se ozval kvílivý zvuk. Lorne se překvapeně ohlédl a pak se s povytaženým obočím vrátil zpět k blondýnce.
"Jo, jsou fakt nervózní." Pokývala hlavou, aby potvrdila svá slova.
"Tak nevíš, meruňko, kde bych našel Wese?" zkusil jinou možnost; další příval kvílivých skřeků okázale ignoroval.
"Wes odjel na nějaké jednání za hranice L.A." Popadla svůj pilník a začala s manikúrou. "Mám mu zavolat?"
"Ne, to je v pořádku. A Gunn?"
"Má schůzku s klientem." Odpověděla pohotově. "A jemu mám…?"
"To nebude potřeba, rajčátko." Znaveně si promnul čelo. "Copak tu nikdo není, s kým bych mohl mluvit?"
"Ehm, asi tak tři sta právníků a několik desítek dalších…" začala nechápavě odříkávat počet zaměstnanců. Lorne jen raději mávl rukou a bez dalšího slova odešel zpět do své kanceláře.
"A co takhle poděkovat za mou ochotu?" křikla za ním ještě pobouřeně. Pak se zas vrátila ke své práci a začala si lakovat nehty na růžovo.

* * *

na neznámém místě

Těžké upírovo tělo dopadlo na chladnou zem zatuchlé kobky. Bolestivě usykl, když narazil na ostrý kámen a rozřízl si kousek kůže na levém předloktí. "Zatraceně! Tohle mi zaplatí…" zašeptal nenávistně, zatímco za sebou uslyšel cvaknutí zámku.
"Dávej si pozor na to, co říkáš." Z vedlejší cely se ozval varovný hlas.
"A proč? Vždyť to vyjde nastejno, Spiku." Vyškrábal se na nohy a začal přecházet po svém novém vězení.
"I zdi mají uši… a já netoužím se dozvědět, co bude následovat potom, když ty uši promluví." Seděl klidně na zemi a zády se opíral o vlhkou stěnu. "Zatím mám svou dávku nikotinu, tak bych byl rád, kdyby to tak i nadále zůstalo." Rukou zašmátral do své kapsy a vytáhl krabičku cigaret a rovnou si jednu zapálil.
"Ty si to užíváš!?" vyprskl nevěřícně a zarazil se na místě. "To není možný! Copak se nechceš dostat ven a nakopat tý mrše ten její krásnej zadek?"
"No, jsou i lepší způsoby pomsty." Pokrčil lhostejně rameny. "A co víc, nejsem čaroděj, abych se odtud dokázal dostat pomocí zázraku." Blonďák labužnicky popotáhl z cigarety a vyfoukl obláček dýmu.
Angel s přimhouřenýma očima přešel k mřížím a zkoumavě si je prohlížel.
"Být tebou, tak na ně nešahám." Ozvalo se z vedlejší cely.
Upír ho ignoroval a opatrně přiblížil ruku k jedné ocelové mříži. Zbývalo pár centimetrů… prsty narazil na energické pole, chránící mříže. Vzápětí dostal elektrickou ránu a kouzelná síla ho odmrštila několik stop dozadu. Zády narazil na stěnu, po které se bezmocně sesunul k zemi. Naštvaně si mnul bolestivou popáleninu a začal květnatě klít na adresu jejich věznitelky.
"Já to říkal…" sklepením se rozlehl Spikův protáhlý hlas.
"Mrcha." Angel si tiše ulevil a vrátil se zpět k nesnesitelnému čekání na její dalšínávštěvu.

* * *

o den dříve

"Měli jste štěstí, že jsme jeli zrovna kolem, není-liž pravda?" žena se přívětivě usmívala na oba upíry, sedící naproti ní. Zručně nalila z křišťálového karafu jantarovou tekutinu do připravených skleniček, které jim s úsměvem podala.
"Díky." Hlesl neslyšně Angel, zatímco si ji zkoumavě přeměřoval. "Nejste náhodou ta dáma, která včera po ránu přišla do naší kanceláře požádat o pomoc?"
"Bystrý chlapec." Přitakala potěšeně. "Možná jste mě hnedka nepoznal…"
"Měla jste jiné vlasy." Začínalo mu svítat.
"Ano, to měla." Klidně se rozvalila po rozložité sedačce, kterou poskytovala luxusně vybavená limuzína.
"Jo, to je tahle!" Spikovi to taky konečně došlo a s novým zaujetím ji sjel pohledem od shora dolů.
"Zrovna jsme byli na cestě k vám…" ujal se slova tmavovlasý upír.
"Ale nějak se vám porouchalo auto, že?" Pobaveně si je prohlížela přes tmavé brýle. To Angela mírně znervózňovalo, byl zvyklý na oční kontakt, díky kterému dokázal odhadnout úmysly neznámých lidí, se kterými dennodenně přicházel do styku.
"Menší potíže se řízením," střelil otráveným pohledem na vedle sedícího Spika, který zrovna vyprázdnil skleničku naráz.
"Menší dobrodružství nikoho nezabije." Pokrčil klidně rameny.
"Ale slunce dokáže zabíjet. Zvlášť je nebezpečné pro typy, jako jste vy, milý pánové." Mírně se naklonila, aby mohla dolít prázdnou blonďákovu skleničku. Spike si spokojeně dopřál další jednorázové loknutí.
"Vy nebudete, drahý?" Všimla si, že se Angel stále nenapil. Ten se nejdřív koutkem oka poohlédl po svém příteli, který vypadal na současné poměry vcelku v pořádku.Pokusný králík… a taktéž na jeden zátah vyprázdnil veškerý obsah skleničky.
"Výborně." Zaradovala se žena. "A teď…" sundala si brýle a odhalila tak temné zorničky, "můžeme přejít k mé záležitosti."
"Co to má…" nestačil doříct, když se mu tělem začal šířit podivně hřejivý pocit. Naplňoval ho naprostou oddaností a láskou k naproti sedící ženě. Zatemnělo se mu před očima a s novým přívalem ospalosti nechal poklesnout hlavu na opěradlo.
"Prospěte se, drahouškové, čeká nás dlouhá cesta do vašeho nového domova…" sladký hlas zněl jako ukolébavka, zatímco oba upíři upadli do hlubokého spánku.

* * *

přítomnost - budova Wolfram & Hart

Do Lornovy kanceláře vtrhla rozzuřená Illyria. Za límec držela vystrašeného mužíčka, který vypadal na zhroucení. Démon překvapeně pozvedl zrak od dokumentů, které zrovna schvaloval tím způsobem, že je buď podepsal, nebo rovnou zmuchlal a zahodil.
"Ill, co to má znamenat?" jediným pohybem smetl ze stolu vysokou hromadu zmačkaných papírových kuliček, aby si mohl lépe prohlédnout ten nezvyklý výstup. Pomalu to vypadalo, jako by nazlobená matka načapala svého syna, jak jí potají krade koláče ze spíže.
"Tahle kreatura," začala hrozivým hlasem a postrčila ho dopředu, "tu tajně slídila a snažila se ukrást z archivu nějaké spisy."
"To není pravda!" vypípl s hrobovým výrazem.
"Mlč!" okřikla ho rázně, až se mužíček bázlivě přikrčil.
"No a co s tím mám jako dělat?" Démon si nechápavě přeměřoval tuhle podivnou dvojici.
"Nikdo jiný tu není, aby ho náležitě potrestal," Illyria potěšeně sledovala, jak slídilovi zbledl obličej ještě víc, "nebo vyslechl." Dořekla o poznání znuděněji.
"No dobře, dobře." Lorne si smířeně podepřel bradu a pokynul na vyjeveného mužíčka. "Zazpívej mi nějaký kousek."
"Co prosím?" Musel se přeslechnout. Protože tohle bylo to poslední, co by očekával.
"Zpívej!" Vyjela na něj hrozivě démonka, až leknutím poskočil o několik centimetrů kupředu.
"Eh…" zkoprněle hleděl do červených očí, kterého upřeně sledovali. Lorne se ho snažil povzbudit. "Ti nikdo neublíží, jen mi zazpívej."
"Pche!" Illyria si posměšně odfrkla. Mužíček se zhluboka nadechl a ztěžka ze sebe začal soukat nesourodé tóny: "Killing me softly with…"
"Stačí, to stačí." Přerušil ho spěšně Lorne, který se křečovitě usmíval. "Zajímavý výběr písničky… ale ještě zajímavější novinky." Zamyšleně vstal od stolu a přešel k ex-bohyni. "Modrásku, máme problém." Illyria naklonila hlavu na stranu a nevypadala na to, že začne se zvědavými otázkami.
"Tohle…" pohlédl na vystrašenou postavu, krčící se před oběma démony, "stvoření je jen pouhým poslem jisté dámy, která se rozhodla být hostitelkou našich upírků."
"Hmm…" démonka ještě víc zesílila stisk na vetřelcově zátylku. "Co bude dál?"
"To se ptáš ty mě?" šokovaně na ní vyvalil oči. "Já jsem přes zábavu… na záchranné akce nejsem stavěný."
"A mě je zas vaše ubohá pozemská existence ukradená." S opovržlivým pohledem shlížela na svého zajatce.
Lorne nervózně pokýval hlavou. "Ano, to jistě je. Ale teď bych potřeboval někoho, komu na těch upírech záleží." Bez dalších slov se vyřítil z kanceláře a běžel zpátky do recepce.
Harmony mezitím dokončila manikúru a začala se přepudrovávat.
"Třešničko, už se vrátil Wes? Nebo Gunn?" Vyhrkl na ní spěšně.
"Stále jsou pryč. Proč? Děje se něco? Nějaká katastrofa?" s nezdravou radostí se celá rozzářila.
"Záchranná akce… takže jo - apokalypsa. Pro mě." Zoufale rozhodil rukama.
"A můžu se připojit?" Konečně začala za celé dopoledne projevovat opravdový zájem.
"A já myslel, že to nemůže být horší."
"Hej, zelenáči! Nezapomínej, že jsem silný démon!"
"Démon jo, ale s růžovými nehty." Zakroutil odmítavě hlavou.
"A co jsi ty? Démon jo," napodobila jeho hlas, "ale se žlutým oblekem jak kyselý citrón!"
Lorne vypadal, že jí zlostně skočí po krku. V poslední vteřině ho zarazil ženský hlas za jeho zády.
"Rozmyslela jsem si to. Chci být u toho." Illyria překřížila ruce na prsou a tvářila se smrtelně vážně.
"Heh?" Lorne nechápavě přeskakoval z ex-bohyně na blonďatou upírku a zpět. "To máme být záchranná mise? My?" pohledem sklouznul k pečlivě pěstěným nehtům Harmony. "My?"
Upírka nadšeně přikyvovala, zatímco Illyria na ně nepřítomně zírala.
"Apokalypsa je proti tomuhle procházka růžovou zahradou." Se skleslým výrazem vyrazil do suterénu, shánět auto.

~ pokračování příště ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KLIKEJTE
DragonadoptersDragonadoptersDragonadopters