Occult Island 4

11. prosince 2009 v 17:27 | Dyki |  Dobrodružné
OCCULT ISLAND 4
Postavy: Angel, Harmony, Illyria, Lorne, nová postava, Spike
Časové období: pátá série Angela


Blonďatý upír postoupil krok vpřed ke mřížím své cely a s výrazem zdvořilého úžasu pohlédl nejdříve na Angela, který doposud nebyl schopen slova a pak opět pohlédl skrz Angelovu celu na nově příchozí.
"Takže abych si to ujasnil - ty," pohledem sjel nehybně stojící ex-bohyni, "ty..." kývnul směrem k nervózně se usmívajícímu zelenému démonovi, a ty…" očima zakotvil na blondýnce, která teď vypadala jak dokonalá kopie Jane, která si sem na chvilku odskočila od Tarzana, "jste nás přišli… jste přišli…" nedokázal se přinutit vyslovit to slovo. S pomocí přispěchal Angel.
"Zachránit?" vydral ze sebe přiškrceně, jako by mu dělalo potíže přijmout tak nesmyslný fakt, který se odehrával přímo před jeho očima.
"Teoreticky vzato - ano." Přikývl Lorne, který si ohmatával již několikátou bouli, co mu rašila na hlavě. "S praxí to už trochu vázne…"
"A proč zrovna vy?" Spike měl pořád značné problémy s chápáním nastolené situace - záchranná mise bez zachránců. "To už obludné panoptikum mělo zavřeno, tak jste se rozhodli, že si večer zpříjemníte nějakým výletem?" upír začal přecházet po cele a nevěřícně při tom kroutil hlavou. "Co asi dneska podnikneme?" Spike zdatně napodobil ukňouraný hlas Harmony. "Co třeba vyrazit na nějakýpěkný ostrov? To je skvělý nápad! No ano! Záchranná akce by mohla být dobrá pro znuděnou..."
"Už jsi skončil?" skočila mu nakvašeně do řeči Harm. "Co ti vadí na tom, že jsme riskovali své životy, abychom zachránili tu tvou prašivou kůži? Copak považuješ za nemožné, že i my jsme schopní někoho zachránit?" dala si vzdorovitě ruce v bok a očima propalovala Spika, který byl na okamžik zaskočen její reakcí. Vzápětí se ale rychle vzpamatoval.
"Schopní?" rozhlédl se po okolních celách. "Schopní?" znova se vrátil k trojici, která si to trůnila v jedné ze zatuchlých cel. "Tak to potom bych nerad zažil, kdyby vám něco nevyšlo…" sarkasmus z něj přímo odkapával; posměšně si odfrkl a nadechoval se k dalšímu protiútoku, nasyceného zahořklostí, která se v něm v posledních dnech vrchovatě nastřádala jako zhoubný nádor.
Angel ho však uťal zvednutím ruky a varovným zakroucením hlavy. "Přestaňte se hádat jako manželé po padesátce."
Spike se na něj zaškaredil, ale byl zticha. I on totiž uslyšel ten nenáviděný přibližující se klapot.
"Ale..." Harm se nehodlala jen tak vzdát, když si konečně mohla na někoho za všechny ty útrapy, co ji potkali, pořádně zanadávat.
"Buďte zticha! A hlavně se jí za žádných okolností nedívejte do očí…" vzápětí Angel zmlkl. Čarodějka dorazila.
"Co je to tu za rámus?" sladce se usmívala, ale její tmavé oči zůstávali chladné a vypočítavé.
"Ty," promluvila k někomu, Angel ale nevěděl, koho oslovila, neboť nechával svá oční víčka pevně zavřená.
"Ano, madam?" rozpoznal Lornův hlas. v duchu zaúpěl nad jeho neopatrností - určitě podlehl jejímu kouzlu.
"Co jste zač, a co pohledáváte na mém ostrově?" v hlase čarodějky se mísilo podráždění se špetkou zvědavosti. "Přišli jste na mé pozvání od mého služebníka nebo jste…"
"To myslíte toho malýho uslzenýho skrčka?" skočila jí pohotově do řeči Harmony. S bezelstným úsměvem se jí dívala přímo do tváře.
Angel zakroutil odevzdaně hlavou. Kousek od něj uslyšel Spika tiše zaklít. "Zlej sen…"
Čarodějka se s povytaženým obočím otočila čelem k blondýnce.
"Předpokládám, že vám sdělil podmínky a vše potřebné, jinak byste se sem ani nemohli dostat. Nemám pravdu?"
"Ani ne, dámo." Upírka pokrčila rameny.
"Co prosím?"
Angel zoufale zaťal ruce v pěst. Nemohl ale nic dělat, jen nečinně naslouchat upírčině opovážlivosti. Ale něco mu tu nesedělo. Kdyby byla skutečně pod vlivem kouzla, rozhodně by s nemluvila takovýmhle tónem.
Mezitím Harmony mluvila dál: "Nejenže nebyl schopen se s námi spoji--"
"Slídil v přísně tajném skladu!" Illyrii se nebezpečně zaleskly oči a s rukama překříženýma na prsou celou scénu sledovala jako nezúčastněný pozorovatel.
"Ano, to taky," přitakala blondýnka, "ale navíc zřejmě nepovažoval za příliš důležité se s námi vůbec bavit a--"
"Zpíval vyloženě otřesně a falešně! Ještě teď mě z něj bolí hlava… i když to asi mají spíše na svědomí ty nesčetné rány do hlavy."
"Díky, Lorne, za tak životně důležitou poznámku," uťala rázně jeho slova Harm a rázně dodala: "Ale co je ze všeho nejdůležitější - vůbec mi nechutnal. Jako by měl plesnivou krev - je to vůbec možné? Mít plesnivou krev? Copak jste neměli někoho lepšího na skladě?" s výrazem nespokojeného zákazníka skončila svůj dramatický výlev a okázale ignorovala Spika v pozadí, který právě mlátil hlavou do stěny.
Čarodějka na pár vteřin oněměla. Pak se ale rozesmála zvonivým smíchem, při kterém se oběma upírům zježily všechny vlasy v zátylku. Znaly jej a nenáviděli - nikdy nevěstil nic dobrého.
"To jsou opravdu velmi zajímavá zjištění. Moc se mi líbí tvá drzost, drahoušku. Nechtěla bys zajít na šálek něčeho dobrého? Co by ti zpravilo chuť?" ozval se cvaknutí zámku. Žena s úsměvem vybízela zaskočenou upírku, aby ji následovala ven z cely. "I tohle zelené zlatíčko nás může doprovodit." S výrazem, jako by jí na světě nic neudělalo větší radost než to, aby se k nim i Lorne mohl připojit, mu pokynula rukou.
Ten se nejdřív nechápavě ohlédl za sebe, koho tím zeleným zlatíčkem myslí; když ale nebylo pochyb, že na ten mech na zdech nemluvila, neochotně vyšel otevřenými mřížemi a stoupnul si k nervózní Harmony.
"Výborně, výborně. Račte tudy, prosím." Aniž by zavadila pohledem o oba upíry, kteří stále s přivřenýma očima postávali co nejdál od uličky, kterou teď prošla a zmizela z dohledu i z doslechu. S Lornem a Harm v patách. Illyrii schválně nechala zavřenou.
"Co to sakra mělo znamenat?" vypálil rozhořčeně Spike, když se ujistil, že je vzduch čistý. "Přišel jsem, neviděl jsem, nechápu… ale stále tu trčím!"
"A nejen ty." Dal mu za pravdu jeho o nic méně zmatený společník. "Byla bys tak hodná," Angel se otočil k ex-bohyni, "a vysvětlila nám, co tenhle cirkus měl znamenat?"
"Přišli jsme vás zachránit. Víc není třeba dodávat." Illyria povzneseně pohodila hlavou, aby z obličeje dostala modrý pramen vlasů. Svou odhodlanou tváří nemohla nikoho nechat na pochybách, že to myslí smrtelně vážně.
"Ehm," Angel se přemáhal, aby se nerozkřičel, jak mu ten její rozčilující klid lezl na nervy. "Moje myšlení je asi jiné, než tvoje, Ill..."
"To víme." Spikovi uklouzl tichý posměšek. Angel ho ale i tak zaslechl a šlehl po blonďákovi nasupeným pohledem.
"Promiň, kámo." Spike s klidem pozvedl dlaně do omluvného gesta. "Pokračuj, kovboji, a použij tu svou metodu ZSR…"
"Díky Spiku… cože mám použít?" chtěl už pokračovat, když se ale zarazil nad jeho slovy.
"Zdravý selský rozum."
Spike mohl být cekem i rád, že je dělí silná mříž - Angel v tu chvíli vypadal, jako by po něm nejraději skočil. Tmavovlasý upír si to ale na poslední chvíli rozmyslel a s důstojnou tváří odvětil: "Nemám co k tvé tuposti dodat," a otočil se k němu zády zpět k démonce.
"Takže jste nás přišli zachránit, chápu to správně?"
Spikovu poznámku "To by pochopila i průměrně inteligentní ovce" přešel bez povšimnutí. Žíla na spánku mu ale už zase nebezpečně pulzovala, jak v sobě dusil vztek.
"A zasvětila bys mě (Spika stále ignoruje) do vašeho plánu? Nebo si mám sednout na zadek, až se vrátí ti dva z krvavého dýchánku? Třeba to i vyjde v zítřejších novinách…"
"Ano." Přikývla stroze.
"Bezva." Angel dramaticky rozhodil rukama. "Fakt bezvadný!" ztěžka dosedl na studenou zem a opřel se o hrbolatou stěnu. "Že já se vůbec namáhám. Vždyť mi vlastně stačí počkat si, až mě odsud nějakým geniálním nápadem dostanete. Pokud vůbec nějaký máte." Vyčerpaně si podepřel rukou bradu a zamyšleně se zahleděl skrz mříže na protější celu. V jejím nejtemnějším koutě se krčilo špinavé a uboze vyhlížející stvoření. V očích měl podivně prázdno… jako by ani neměl duši. Pouhá skořápka. Počkat - neměl duši?! Proč ho to nenapadlo dřív? Angel byl rázem zas na nohou a vytřeštěně zíral na schoulenou postavu, objímající si vyzáblými pažemi svá kolena.
"Spiku, jsme asi fakt ve velkým průseru."
"To je mi novinka." Kysele se ušklíbl, zatímco si sklesle pohrával s několika špačky dávno vyhaslých cigaret.

* * *

v apartmá
"Dáte si něco k pití? Co třeba brandy? Nebo něco ostřejšího?" tmavovláska se pohodlně rozvalila v koženém křesle a vyzvala své dva společníky, aby ji napodobili.
"Já jsem spíš jiná krevní skupina…" ozvala se Harm nesměle, když si nedůvěřivě prohlížela jedno z volných křesel.
"Oh, ano. I na takové případy jsme připraveni." Žena luskla prsty a ve dveřích se pohotově objevil zakrslý démon se stříbrným podnosem v ruce.
"Tohle by ti mohlo chutnat." Vzala si z tácu jednu ze tří sklenic a nechala svého služebníka obsloužit i hosty. Harm mezitím dospěla k závěru, že křeslo nemá žádné viditelné nástrahy a s chutí se do něj ponořila. "Páni!" hvízdla obdivně a tváře se jí rozjasnila nečekanou slastí. "Tohle mi vážně chybělo - pohodlí! Už žádné další otravné liány. Žádné nečekané tropické přeháňky. A to ani nemluvím o tom příšerně dotěrném hmyzu… oh můj bože!" Harmony zrovna usrkla z nabízené sklenice, naplněnou karmínovou tekutinou. "To je božská chuť! Přímo se mi rozplývá na jazyku. Lorne, to musíš ochutnat." Upírka naklonila hlavu na stranu, aby lépe viděla na svého zeleného společníka, který se již také usadil do křesla, hned po její pravici.
"Ne, díky, krevetko, přeci jen preferuji jiný druh pití." Odmítl ji zdvořile a věnoval úsměv i čarodějce, která je bedlivě pozorovala. Doufal tak, že nebude muset pít cokoliv, co mu ta ženská nabídne. Stále se křečovitě usmíval, jako by měl tetanus a nenápadně koutkem úst zasyčel na upírku, která teď přímo nehorázně do sebe lila obsah sklenice.
"Nepij to, co když v tom je jed?"
Harm mu ale věnovala asi tolik pozornosti jako palmě v květináči, co stojí v rohu místnosti.
Čarodějka sice Lornova slova nemohla slyšet, ale uměla si dát dvě a dvě dohromady. A správně z jeho strnulého výrazu ve tváři vyčetla nedůvěřivost. Vstala ze svého křesla a ladně přešla k malému služebníkovi, který němě postával vedle Lorna a čekal, až si vezme nabízený drink.
"Ale připravila jsem pro vás Modrý vánek… určitě nechcete ochutnat?" stála u něj tak blízko, že mu dělalo značné problémy se soustředit a zapojit mozek.
"Modrý vánek?" odvětil přiškrceně.
"Ten máte přeci nejradši. Nebo se snad mýlím?" rukou mu koketně přejela po hřbetu ruky. V poslední vteřině ovládl nutkání jí tu ruku odstrčit.
"Jo, to asi mám." Připustil rezignovaně a jen velmi nerad si od ní převzal nabízené pití.
"Poslyšte, můžu dostat ještě jednu?" ozvala se hlasitě Harmony a pozvedla prázdnou sklenici do vzduchu. Vypadala nanejvýš spokojeně a mlsně se olizovala.
Lorne při jejích slovech sebou polekaně škubnul, jakoby úplně zapomněl, že sedí kousek od něj. Byl jí tak vděčný, že prolomila to nesnesitelné napětí, kdy do něj čarodějnice hustila ty své sladké řeči, že ji i zapomněl nabádat k větší opatrnosti.
"Ale zajisté, v tom není žádný problém." Tmavovláska se napřímila a krátce pokývla na svého služebníka, který se pohotově vytratil pryč a zas během okamžiku byl zpátky s novou, naplněnou sklenicí až po okraj.
"Díky." Harm se po ní hladově natáhla a bez okolků začala hlasitě usrkovat.
"Ale vy vůbec nepijete!" řekla čarodějka naoko dotčeně Lornovi, když se k němu opět otočila.
"Ehm," démon zdráhavě přiložil sklenici ke rtům a předstíral, že se z ní napil. "Výtečné,"donutil se k úšklebku a v duchu doufal, že si ničeho nevšimla, a že bude spokojená. Po dalším předstíraném loknutí odložil sklenici na opěradlo a se zdvořilým zájmem pohlédl na upírku, která už do sebe ládovala třetí várku krve.
"Mohu se zeptat, z čeho je ta krev? Rád bych věděl, jestli je v tom nějaký rozdíl nebo zda má kolegyně je jen tak nehorázně vyhladovělá po té naší menší cestě tou líbeznou krajinou."
"Zajímavé, že se na to ptáte." Žena se znova usadila do křesla a pátravě se zahleděla do jeho červených očí. "Když už ale mám tak vzácné a milé hosty, nemohla jsem vám nabídnout jen tak něco ledajakého. To je jasné. Ta krev," pohled stočila naproti sedící blondýnku, "je upíří. Přesněji řečeno patřila upírům s duší…"
Ozvalo se hlasité vyprsknutí. Harmony se prudce napřímila a tvář měla zkřivenou znechucením. Lorne dostal přímý zásah, takže po jeho tváři teď stékala veškerá krev, kterou měla Harm v ústech. Stěží se dalo určit, kde se víc tváří zhnuseně - jestli ona nebo on.
"Cože?" vykřikla zděšeně a položila sklenici na konferenční stolek s takovou vervou, jako by ji snad popálila.
Lorne si s tichým reptáním pečlivě osušil obličej. V další vteřině mu to konečně došlo. "Cože?!" vykřikl o něco více hysteričtěji, než měl v úmyslu. Zakrvavený kapesník zhrozeně odhodil na zem jako odjištěný granát.
"Nemusíte reagovat tak přehnaně." Tmavovláska si znuděně zívla a afektovaně to maskovala přiloženou dlaní.
"To je jejich…" vydral ze sebe démon slabým pisklavým hláskem a neměl daleko do mdlob.
"Krev? Ano, malinová šťáva to opravdu není." Netrpělivě protočila oči v sloup. "Ale pokud přeskočíme tohle melodrama, ráda bych si s vámi popovídala o důležitějších věcech." Krátce hvízdla a dál nespouštěla Lorna z očí, který mezitím sám se sebou sváděl vnitřní boj, zda má po ní mrštit tou sklenicí, kterou křečovitě svíral v ruce, nebo jen dál na ni zírat s otevřenou pusou. Ta druhá možnost se mu čím dál tím víc jevila přijatelněji a jednodušeji - ne-li se pošetile vystavovat jejímu hněvu, který by bezpochyby následoval… ale aspoň by se mi na chvíli ulevilo,pomyslel si. Z myšlenek ho vytrhl stisk na jeho zápěstí - to dva z čarodějčiných nohsledů dosti nevybíravým způsobem přitlačily zpátky do křesla, z kterého nevědomky vstal.
"Tak tedy..." žena naopak vstala a rázně přešla k podlouhlé skleněné stěně s výhledem na širé moře. "Když už mi věnujete svou plnou pozornost, ráda bych se s vámi podělila o jisté informace, které by vás mohly zaujmout." Řekla to zcela klidně. Lorne i Harmony ale zřetelně postřehli nebezpečné zabarvení jejího hlasu, které slibovalo bolest a utrpení. Vyměnili si zkroušené pohledy a s pokorou začali hrát podle jejích pravidel, pokud chtěli udržet čarodějku v dobré náladě a uchovat si naději na možný útěk z tohoto ostrova.

* * *

ve vězení
"Spiku, copak to nechápeš? Ona jde po našich duších. Proto nás unesla. Určitě tu nejsem jen tak z nějakého malicherného důvodu, abychom zabavili nějakou starou ježibabu." Angelovi docházela i tak už jeho vzácná trpělivost. Čím víc o tom uvažoval, tím míň se mu to zamlouvalo. Bezmocnost ho užírala, dokonce i o něco víc, než pohled na peroxida v protější cele.
"Dnes ti to nějak mluví. Že by v tom katalogu nelhali? Mořské prostředí blahodárně působí na psychiku… takže už nejsi jen starý mrzout, teď si povýšil i na pošuka."
"Spiku, začni to už konečně brát vážně! Nebo ti je jedno, to ta mrcha s námi provede?"
"Nemám moc na výběr, nemyslíš?" upír pokrčil lhostejně rameny a opřel se týlem o chladivou zeď. Angel protočil oči v sloup a mumlal si něco o bláznech, když se Spike znova ozval.
"Budeme potřebovat plán."
"Vážně?" odsekl mu s těžkou ironií a ušklíbl se u toho tak pohrdavě, že v tu chvíli připomínal víc než kdy jindy Angeluse.
"Jo. Protože se nehodlám spoléhat na myšlenkové pochody nalitého Grinche a Marilyn v době menopauzy."
"Eh, koho? Eh, cože?" Angel nechápavě svraštil obočí, ale blonďák ho odbyl netrpělivým mávnutím ruky.
"Illyrio, kotě, co kdybys nám odsud pomohla ven? Nejlépe hned?"
"Ale--" V jeho plánu viděl trhliny, ne-li přímo kolosální krátery.
"Dobrá, budu se snažit mluvit jasně a srozumitelně," pokračoval směrem k démonce, aniž by pohlédl na druhého upíra. "Aby to pobral i senilní Angelus. Jelikož je zjevné, že mezi námi je obrovská evoluční propast, tak abych to nemusel kvůli němu opakovat desetkrát. Nemůžem ho ale pořád diskriminovat, že?"
"Spiku, jestli nepřestaneš kecat kraviny, rozmlátím ti ten tvůj blbej ksicht a prokážu tak lidstvu službu. A je mi úplně jedno, že mezi námi jsou mříže, kterými prochází dvěstě dvacet."
"Teď jsi na to kápnul! Přeci v tobě něco bude." Spike luskl prsty a ukázal na něj vítězoslavně prstem. "Co kdyby Ill vstřebala energii, která nás tu drží jako nějaké mazlíčky v kleci, a využila ji ve svůj prospěch? Co kdyby tím přetížila elektrickou síť a tím zničila tyhle mříže a dostala nás tak ven?" čekal na nevěřícný výsměch a posměšky. Nic. Ticho. Angel si ho zamyšleně prohlížel, až to Spikovi začalo být nepříjemné; potom pohledem sklouzl na znuděně se tvářící démonku.
"Myslíš," vrátil se pohledem zpět k upírovi, "myslíš, že by to mohlo… fungovat?"
"Za pokus to stojí." Spike křečovitě zmačkal ve své pravici prázdnou krabičku od cigaret. "Jdeme na to, modrásku?"
Illyria naklonila hlavu na stranu a krátce přikývla. Přešla k mřížím a natáhla před sebe ruce. Ozvala se ohlušující rána záblesky modrých jisker. Oslňující světlo zabraňovalo jakémukoliv výhledu, takže oba upíři neměli přehled o tom, co se děje. Rukou si chránili zrak před neutuchajícími elektrickými výboji. Byly slyšet jen zlověstné bzučivé rány. Jako by všichni vězni přestali dýchat a bázlivě zalezli co nejdál do tmavých koutů, aby unikly té nenadálé síle, která se rozléhala celým sklepením. Něco křuplo. Prasklo. A pak už bylo ticho. Bzukot a rány ustaly. Světlo uhaslo tak náhle, že na pár vteřin zavládla absolutní temnota.
Za chvilku se pozvolna začaly vynořovat jednotlivé obrysy mříží a jejich obyvatel. To oči si znova navykaly obyčejnému přítmí, nenaplněném zářivým světlem, který svou intenzitou propaloval oči.
"Illyrio?" zkusil Angel. Kdyby mu tlouklo srdce, neměl by daleko k zástavě, jak byl napjatý.
"Úkol splněn." Zastřený hlas proťal oblaka prachu, ztěžka usedající na zem posetou kusy kamene a kovu. "Cesta je volná."
Konečně Angel mohl spatřit pokroucené mříže, žalostně se krčící po stranách vedle démonky, zpříma se tyčící do výše.
"Paráda! Neztrácejme čas! Chci tý mrše pořádně nakopat zadek!" Spike setřásl ze sebe nánosy prachu, protáhl se nově vzniklou mezerou a vyrazil pryč ze sklepení.

* * *

kdesi v džungli
Desítky nejrůznějších démonů postávaly jako sochy v těsném seskupení. Okolo nich bujela obrovitá zeleň pralesních rostlin a stromů, ozdobených pestrobarevnými květy.
V davu vládlo ohlušující ticho, přebyté napětím. Vypadalo to, že na něco čekají. Uprostřed shluku zahučelo a démoni se rozestoupili a vytvořili kousek volného prostranství, obklopeného nevrlou stráží. Do ušlapaného kruhu se za doprovodu modrých záblesků teleportovala čarodějka. Vzápětí se po jejím boku zjevila Harm a nakonec i Lorne. Ten přenos neustál a svalil se k nohám upírky. Davem projel pobavený chechot.
"Nesnáším tohle mizení a přemisťování. To je proti všem přírodním zákonům." Tiše klel do udusané trávy a s patřičně nakvašeným výrazem se drápal na nohy. Jeho původně citrónový oblek nabyl neidentifikovatelné barvy plných hnědých fleků smíšených s krví a trávou. "Teleporty mě nenávidí. Máme mezi sebou vyhlášenou tichou válkou… a tohle je hnus." Zoufale se prohlížel, když se konečně postavil vedle upírky.
"Je tady někde nějaký strom? Chci si hodit mašli." S cynismem si povšiml, že jsou opět uprostřed divoké džungle. Ještě víc nešťastnější z tohoto zjištění byla Harmony, která neměla daleko k hysterickým slzám. Ale ovládla se a s předstíranou zvědavostí se otočila k čarodějce. Nevraživé démony se snažila ignorovat.
"Kde to jsme?" přemohla se, aby s odporem neřekla ´kde to zase jsme´.
"Na posvátné půdě. Dnes o půlnoci nastane nový začátek."
"Hm, to zní, hm, velmi zajímavě, madam." Lorne úzkostlivě zíral na obří kamennou sochu nějaké příšery, kterou si nebyl schopen někam zařadit. Hrozivý škleb a ostré tesáky, trčící z kamenné tlamy, nevěstil rozhodně nic dobrého. "A proč vlastně dnes? Mám totiž velmi nabitý program," s obtížemi odvrátil zrak zpět k tmavovlásce a snažil se působit uvolněně a bezstarostně. Tik v jeho levém oku mu ale jeho odhodlání kazil. "A i když bezpochyby, že to bude trhák, nerad bych propásl vystoupení jisté Diany, kterou nemůžu zmeškat, neboť na tom závisí celá má kariéra a pak ještě na jednom kostlivci, ale ten jde až po Lady Di, takže když to zkazí ona, apokalypsa nebude problém… když o tom tak uvažuji, mohl bych udělat takové menší vystoupení s apokalyptickými jezdci. Nechtěla byste mi půjčit nějaké své chlapce? Určitě bychom se dohodli i na podílu na zisku… a kdybych nechal vyrobit přesnou nebo o trochu umírněnější repliku téhle krásné umělecké sošky," mávl rukou k odpudivé mase kamenů, "mohlo by to trhnout pěkný balík a lidi by se jen hrnuli. Co na to říkáte? Takže já už asi budu muset jít…" Lorne se chabě pokusil proklouznout nepropustnou hradbou mlčenlivých démonů. "No, pět minut bych ještě počkat mohl, he he." Spěšně couvl krok zpět k Harmony, když jeden ze strážců na něj nebezpečně zavrčel.
Čarodějka Lornovi nevěnovala přílišnou pozornost a upírala zrak k majestátní soše. Pod ní na zemi stál plochý kámen, potřísněn suchou zčernalou krví - obětní oltář. V okolí byly desítky ohlodaných koster, nejrůznějších velikostí a tvarů. Těch si už stačila povšimnout i blonďatá upírka a na klidu jí to věru nepřidalo.
"Proč dnes o půlnoci?" zopakovala Lornův dotaz. "A ne třeba až zítra… nebo až příští měsíc?"
Žena na ni pohlédla se zvláštním výrazem ve tváři. Přejela očima její postavu od shora dolů hodnotícím pohledem. Po chvilce odpověděla.
"Dnes jsou ty nejideálnější podmínky. Dva měsíce v úplňku."
"V úplňku?" Harm nasucho polkla. Koutkem úst pošeptala směrem k Lornovi: "Doufám, že tihleti nejsou dobře zamaskovaní vlkodlaci."
"Prosím tě, koblížku! O ty tu sotva jde!" odsekl jí netrpělivě. Neměl náladu poslouchat ty její nesmysly - i když on sám před chvilkou mlel jednu pitomost za druhou. "Podmínky pro co, madam?" nasadil zdvořile podlézavý tón a snažil se z hlavy vypudit myšlenku na hordu krvelačných šelem. Fakt díky, Harmony!
"Pro přeměnu." Odvětila suše a s přimhouřenýma očima začala přešlapovat na místě, jakoby na něco čekala.
"Ach tak." Sakra… "A koho by se ta přeměna měla týkat?" Prosím, ať ne mě…V rukou netrpělivě žmoulal lem svého zabláceného saka.
"Mě." Čarodějka se zastavila a pohlédla opět do očí hrůzostrašné sochy.
"Oh." Lornovi došla slova. Harm do něj lehce šťouchla loktem. "To nemusí být tak hrozný, ne? Když půjde jen o ní a nás vynechá. Lorne se díval do její naivní tváře a neměl tu sílu ji říct, jak moc se v tu chvíli mýlí.

~ pokračování příště ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KLIKEJTE
DragonadoptersDragonadoptersDragonadopters