Occult Island 5

11. prosince 2009 v 17:27 | Dyki |  Dobrodružné
OCCULT ISLAND 5
Postavy: Angel, Harmony, Illyria, Lorne, Spike, nová postava
Časové období: Pátá série Angela


Byla to krásná scenérie: mořské vlny omývaly písčité pláže, teplý větřík šustil mezi listy vysokých palem, všude bylo ticho, ani ptáček nezazpíval, a v dáli, ve světle zapadajících dvou sluncí, se blyštil hrozivý skalnatý výběžek ve tvaru lebky.
Z ničeho nic celý ostrov ozářilo rudé světlo jak při výbuchu bomby. A pak byl zase klid.
"Co to sakra bylo?" Angel si protíral rukama obličej, aby se zbavil těch protivných mžitek před očima.
"Připišme si to na seznam věcí, na které se tý kozy zeptám, až ji budu mlátit hlavou o kámen." Jeho blonďatý společník se nevrle držel za čelo, jelikož při chvilce nepozornosti vrazil do ostrého skalního výčnělku, pečlivě ukrytého za hustou zelení.
"Ticho!" ozvalo se za jejich zády, až oba upíři polekaně nadskočili. Úplně zapomněli, že za nimi jde i mlčenlivá Illyria. Ta se zastavila na místě a upřeně zírala do korun stromů. "Poslouchejte…"
"Bzukot mravenců?" vypálil ze sebe pohotově Spike. Angel se pobaveně uchechtl.
"Nebo snad zpěv ztracené cukety?" Přidal se k němu.
"Idioti," odtušila chladně bohyně a opovržlivě sjela oba rozesmáté upíry pohledem.
"Promiň, modrásku, ale co máme poslouchat?" Snažil se ji udobřit Spike, ale bezvýsledně. Illyria beze slova přistoupila ke keři s rozlehlými nafialovělými listy, přejela dlaní po povrchu jednoho z nich a zlehka se nad něj naklonila a přiložila k němu své ucho.
"Je to se mnou už moc špatný, když mě tohle vzrušuje?" pošeptal směrem k Angelovi, zatímco oba trpělivě pozorovali její počínaní.
"Jo, je…"
"Jsme už blízko." Illyria se zprudka napřímila a nepřítomně se rozhlížela kolem. "Prastaré temné síly se shlukují uprostřed ostrova, odkud uprchla všechna zvířata. Kde všechno mrtvě mlčí."
"I ty žlutý palmy?" zeptal se opatrně Angel, ale podle výrazu Illy to opět vyznělo jako špatně mířený vtip.
"Dobrá, nechme těch žertů. Musíme sebou hodit" Spike rozhodným gestem ukončil debatu.
"Já to ale nemyslel tak… já jsem chtěl jen vědět…" Angela už nikdo neposlouchal, protože zbývající členové jeho skromného týmu opět vyrazili do nepropustné zelené houštiny.
"Jestli tohle přežijeme, tak si budeme muset vážně promluvit." Se zamračeným výrazem přidal do kroku, aby je neztratil z dohledu a dál si pro sebe něco pobouřeně mumlal.

* * *

uprostřed ostrova; před pěti minutami

Lorne s Harmony oněměle zírali na čarodějku, z které začalo blikavě vyzařovat temně rudé světlo. Oči měla černé na uhel a bez jediného mrknutí vzhlížela k hrozivé siluetě skály.
"Hádám, že ta přeměna už začala." Špitla rozechvěle Harm a křečovitě se chytla Lorna za paži.
"Lorne, ty brečíš?" všimla si, když na chvíli odtrhla zrak od tmavovlásky a pohlédla na zeleného démona.
"Jo," usykl bolestivě, "loučím se se svou rukou."
"Och." Pochopila a urychleně se ho pustila.
"Přineste to!" křikla znělým hlasem čarodějka zrovna ve chvíli, kdy poslední sluneční paprsky zmizely, a ostrov se ponořil do stísněného pološera.
Z mlčenlivého davu démonů pokorně vyšel malý poskok a v natažených rukou před sebou donesl ženě malou dřevěnou skříňku. Se skloněnou hlavou ji předal své paní a pak urychleně couval zpět do davu.
"Neměli bychom něco udělat?" zeptala se potichu upírka a zhypnotizována sledovala tenké bledé prsty čarodějky, otevírajíc dřevěné víko. V ní na modrém sametovém polštářku ležely dvě křišťálové lahvičky, naplněné upíří krví.
"Zahrát si na hrdiny, nebo tak nějak?"
"Radši ještě počkáme," Lorne se pokusil nenuceně usmát, "na příhodnější okamžik," jeho hlas pomalu slábl, "času je přeci dost…" nervózně se rozhlédl kolem sebe a polkl.
Černovláska odzátkovala obě lahvičky a začala s odříkáváním tajemné formule v neznámém jazyce. Brzy se dostala do hlubokého transu. To byla ta správná chvíle, kdy do sebe nalila karmínovou tekutinu. Všichni její poddaní ji fascinovaně sledovali a téměř ani nedýchali.
"Co se stalo?" ozvala se po chvíli netrpělivě Harmony. "Prošvihla jsem to snad? Jestli tohle měl být vrchol večera, tak to bylo celkem ubohý a - "
"Zatím se nestalo nic." Lorne do ní šťouchl ramenem a kývl hlavou směrem k obloze, na které se pomaličku začaly objevovat obrysy dvou měsíců v úplňku. "Ale za chvíli to sranda taky nebude…"
Jen co to dořekl, tak oba zářivé měsíce nabyli plných tvarů. Světlo vycházející z čarodějky bylo intenzivnější a s každou další vteřinou světlejší. Z hlubin jeskyně se ozval dunivý hrom a rudá záře se rozlétla na všechny strany. Tlaková vlna, která bezprostředně po explozi následovala, strhla všechny v nejbližším okolí prudce k zemi.
"To celkem ušlo." Hlesla blondýnka ze země, dokonale zarytá v bahně. S námahou pozvedla hlavu a podívala se před sebe. "Uh, beru zpět."

* * *

o kus dál

"A jak si to vlastně představujete?" Tmavovlasý upír je dohonil a zařadil se mezi ně.
"Co?" Spike nechápavě povytáhl obočí.
"Všechno. Jak zabijeme tu ženskou, pobijeme ty její poskoky, vyrveme Lornovi z ruky sklenici s chlastem, oživíme tu ženskou a znova ji zabijem, tentokrát pořádně…?"
"Angele, tebe asi musela hodně naštvat, že jo?"
"Říkala mi plyšáku." Odvětil zhnuseně a tím dal jasně najevo, že je to dostatečný důvod.
Spike chápavě přikývl. "Mě zas vzala cigarety." Mezi oběma upíry teď panovalo naprosté porozumění.
"Chudáčci," odfrkla si Illyria pohrdlivě, "zatímco se tu litujete, tak jsme dorazili na místo."
"A jak to poznáš? Mě tahle lilie přijde podezřele podobná té, kolem které jsme procházeli před hodinou."
"Vy jste svaly a já mozek, myšlení přenechávejte laskavě mě." Uzemnila je ledově.
"Ehm…" Angel se rozpačitě podrbal na hlavě a podíval se na svého společníka.
"Tak tedy…" druhý upír zjevně neměl ani ponětí, co si počít dál.
"Nemusíte mě s tím myšlením brát doslova," povzdechla si Illyria a zakroutila hlavou. "Myšlení vážně tolik nebolí. Co takhle kdyby se tam šel někdo podívat, kolik je tam subjektů na vyřízení?" překřížila si ruce na prsou a upřeně se na ně zahleděla.
"Dobrý nápad -" začal Angel, Spike mu ale urychleně skočil do řeči.
"Angele, jdi obhlídnout situaci, já tě mezitím budu krýt ze zálohy."
"Ne, jdi si sám." Odsekl mu vzdorovitě.
"Ale nebuď přeci srab, tohle bys mohl ještě zvládnout, ne?" snažil se ho vyprovokovat.
"Kterou část na "NE" jsi nepochopil? N nebo E?"
"Vtipný jako obvykle." Kysele se na něj zapitvořil. "Ať rozhodne kámen, nůžky, papír."
"A to má být jako co?" nechápavě se na něj mračil.
"Bože, Angelusi, z jakého jsi století?"
"Z osmnáctého, tak na mě nezkoušej tyhle novodobé… novoty." Dokončil ztěžka, protože ho nenapadla žádná pohotovější odpověď.
"Ježiši, tohle by bylo opravdu na dlouho, se tu s tebou vybavovat. Půjdu tedy já, když máš naděláno v kalhotách." A zmizel dřív, než mu mohl Angel jednu pořádně vrazit.
Trvalo to asi patnáct minut, než se Spike vrátil. Zřejmě se v té tmě ztratil a deset minut hledal cestu zpátky, pomyslel si škodolibě Angel. Raději to ale neřekl nahlas a šel rovnou k věci, aby si ušetřili další hádku.
"Kolik jich tam je?" zeptal se ho, jakmile přišel z výzvěd.
"Viděl jsem tři až pět, ozbrojené nějakými předpotopními meči, ty v pohodě zvládneme." Sděloval jim, zatímco ze sebe s odporem v očích shazoval zelenohnědé roští, které se mu uchytilo na kabátě, když se prodíral nepropustným houštím.
"A co nějaké zbraně pro nás?" Angel se zamyšleně rozhlédl po okolí. Všude ale panovala taková tma, že stěží uviděl na pár kroků; na tomhle ostrově mu byl jeho vyvinutý upíří zrak téměř k ničemu.
Spike místo odpovědi přešel k uschlému stromku a ulomil z něj pořádně tlustou větev.
"Klacek?" tázavě na něj pohlédl.
"No co? Já tuhle džungli fakt nesnáším, takže tahle věcička dokonale uzavře kruh, až na její kůře spočine krev tý múry."
Angel pokýval hlavou a taky si ulomil jeden pořádně tlustý kus.
"Takže plán je takový: vtrhneme tam, všechny pozabíjíme a vrátíme se domů. Třeba ještě stihnu opakování Passions." Spike se zamyslel, kolik dílů během jejichdobrodružství asi tak propásl.
"Tohle jsem radši neslyšel." Angel napodobil hluboké nadechnutí, aby se zkoncentroval. Uchopil dřevěný kyj pevně do dlaní a upřeně se zadíval do míst, kde podle Spika měli číhat démoni. "Dobře, tak tedy na tři. Raz - dva - tři!" a s bojovým pokřikem se vyřítili zpoza křoví. "Ááá… sakra." Zastavili se uprostřed početného davu démonů, kteří po počátečním šoku vypadali dost rozzuřeně.
"Chybička v počítání se vloudila."
"Spiku, jseš idiot, a to neříkám jen proto, že asi umřeme… ale protože je to pravda."
"Nech si to na potom, svalovče. Takže ty si vezmi těch padesát nalevo, já si vezmu těch třicet napravo…"
"Nebo Illyria jednoduše zastaví čas."
"Nebo Illy zastaví čas, to by taky mohlo fungovat." Přikývl o něco spokojeněji. "Ill?" otočil se, nikde ji však neviděl. "Tohle mírně komplikuje situaci."
"Spiku, vážně bych ti teď řekl, co si o tobě všechno myslím, ale na to není bohužel čas." Jeho poslední slova zanikla v hlasitém řevu všech démonů, kteří si konečně uvědomili, co se děje a vrhli se na vetřelce.

* * *

na stejném místě, o něco dříve

Harmony omdlela, jakmile uviděla před sebou čarodějku, půlící se na dvě části. Její staré tělo se odlupovalo jako slupka od banánu a z vnitřku tryskalo rudé světlo. Povstával čistokrevný démon.
"Fascinující" uslyšela hlas vedle sebe, "zřejmě použila krev upírů s duší, aby mohla povstat, opravdu úžasné…"
"Wesley?" zeptala se nadějně, zatímco pomalu otevírala oči a zvykala si na světlo. "Ach, to jsi ty." Zklamaně zamrkala, když se jí před očima mihla zelená šmouha. "Nepraštil ses náhodou do hlavy? Že ti tohle přijde fascinující?"
"Vlastně ano, ale to s tím nesouvisí. Vždycky jsem toužil vidět proměnu v čistokrevného démona." Lorne seděl na zemi a s výrazem malého kluka pozoroval scénu před sebou.
"To mě těší, že se aspoň někdo z nás baví. Já jsem ale na smrt vyděšená… a špinavá!" zoufale se napřímila a se slzami v očích se prohlížela. "Chci umřít. Tohle je peklo."
"Jahůdko, nemusíš přeci hned vyšilovat. Vždyť koneckonců jsme taky démoni - sice ne tak úplně čistokrevní, jako naše hostitelka," na okamžik se zadíval na svíjející se věc, připomínající obrovitého hada zkříženého s dvojhlavým slimákem, "takže nám nic nehrozí. Aspoň v to naivně doufám."
"Já že vyšiluji?" zeptala se ho nebezpečným hlasem.
"Jsi trošku přecitlivější, to nemůžeš popř-" Lorne bohužel včas nedokázal postřehnout pološílený výraz v upírčině tváři, která toho všeho měla až po krk, a vrhla se na něj. Za doprovodu nesrozumitelných nadávek ho škrtila kolem krku. "Přecitlivělá?" ječela na něj, až se několik démonů po nich ohlédlo. "Já ti ukážu, jak citlivá dokážu být!"
"Harr-ch-mm…!"
"Co je?!" vyštěkla a trochu povolila stisk.
Lorne se místo odpovědi díval vyjeveně za její záda a ztěžka popadal dech. Harmony se znepokojeně ohlédla. V tu chvíli dostala přímý zásah dlouhým ocasem čarodějky, který ji akorát obrostl hrozivě vypadajícími ostny.
Upírka nestačila ani zamrkat a už v bezvědomí odlétla kamsi do korun vysokých palem.
"Díky." Lorne si špatně vyložil svou záchranu a už taky letěl opačným směrem, rovnou do bažinatého jezírka.
"Milostivá madam!" slabé pípnutí se ozvalo pod ohromnou masou šupinatého těla. Znovuzrozený démon se pohlédl směrem k zemi a temně rudou zorničkou vyhledal klepoucího se poskoka, co nervózně vzhlížel ke své paní.
"Up-p-p…" nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku, jak se mu třásly kolena.
"Arghh!" zaznělo povzbudivě od jeho paní.
"Upíři… utekli z vězení."
"Arghh!" řev plný hněvu se rozlehl široko daleko. Obrovitý hadí démon jediným mocným švihem připlácl démonka k zemi ocasem, ztěžka se otočil a odplazil se pryč.

* * *

stejné místo - přítomnost

Mezi změtí zelenohnědých těl čas od času probleskla světlá a tmavovlasá hlava. Oba upíři se s démonskými rysy vrhli do přímého boje se značnou přesilou.
"Kámo," Angel křikl na svého protivníka, se kterým v tu chvíli sváděl nelítostný boj, "nic proti," ozvalo se nechutné zakřupání, když klacek projel skrz démoní hrtan, "ale líbí se mi tvůj meč." Prudce zatáhl za klacek směrem k sobě a tělo odpadlo neškodně stranou."Nebo co to vlastně je. Ale s mým klackem tahle věcička vyhrává." Neměl čas si pořádně prohlédnout získanou zbraň a už se potýkal s dalším soupeřem. Kosit nepřítele mu teď šlo o poznání rychleji a účinněji.
"Hej, já chci taky takovou!" Spike zpozoroval Angelovu výhodu. Odhodil od sebe tři menší démony, kteří se na něj pověsili jak klíšťata a rozmáchlým úderem větve poslal k zemi jednoho z nich. Jen se sehnul pro ozubenou sekyru, co odpadla vedle těla, už měl ty zbývající dva na zádech.
"Zatracený podvraťáci." S odporem je podruhé ze sebe setřásl a usekl jim nelítostně hlavy. "Bezvadný." Škodolibě zhodnotil svou novou sečnou zbraň a bez dalšího zdržování započal vršit své skóre.
Kolem obou upírů začínaly řady postupně řídnout a na zkrvavené zemi se kupila další a další těla.
"Skrč se!"
Sekyra prosvištěla těsně nad Angelovou hnědou hřívou a zasekla se do tuhého masa. Démon bolestivě usykl a padl ztěžka k zemi.
"Díky." Angel ze skrčené pozice prudce tasil mečem kupředu a v ostrém úhlu proťal skrz na skrz démona, stojícího těsně za Spikem, připravujíc se k úderu, který už ale neměl šanci dokončit.
"Děkovat si můžeme potom."sdělil mu úsečně, když už Spike otevíral ústa.
"To beru," zvesela se ušklíbl. "Jako za starých časů, Angelusi?"
"Jo," přikývl jeho parťák taktéž s úsměvem. "Dáme si menší soutěž…"
A se zuřivou energií se pustili do tvrdého zápasu, bok po boku.

Po několika úmorných minutách, kdy vzduchem létaly toporné končetiny, oddělené od umírajících těl, se upíři konečně probojovali k vítězství, a když se ujistili, že se nic nehýbe, sklopili zbraně.
"Není to obětní oltář?" Angel se zamračeně podíval směrem ke kamenné soše, pod kterou na kamenném podstavci ledabyle leželo několik mrtvých těl.
"Pokud nebyl, tak teď už je." Spike si zvesela pobrukoval, zatímco si otíral ostří sekyry o ošacení jednoho z poražených. "Tak jaké je tvé skóre?"
Neodpověděl mu.
"Hej! Přiznej svou porážku s úctou a řekni mi to!" Spike zamával sekerou nebezpečně blízko Angelova obličeje, ten mu ale nevěnoval sebemenší pozornost. Místo toho upřeně hleděl do kamenných očí sochy, tyčící se nad jejich hlavami.
"To ne…" blonďák vzdal veškeré snahy užít si pět minut převahy a sklesle svěsil paže podél těla.
"Co?" Angel zmateně zamrkal a zadíval se na něj.
"Už je to tu zas, že jo?"
"Co je tu zas? Nechápu." Zamračená vráska mu vyskočila mezi obočím.
"Nemusíš to zapírat, já to poznám. Je ti to vidět na očích." Spike poraženecky zakroutil hlavou a rozhlédl se po mrtvém bojišti.
"Hele, mluv se mnou normálně, i když chápu, že ti to musí působit dost velké potíže." Docházela mu trpělivost.
"Teď přijdeš s nějakou teorií, která úplně zkazí celej tenhle zážitek." Znechuceně si odfrkl a střelil kyselým pohledem po soše. "Nemusíš mě šetřit. Klidně mi můžeš říct, že tohle celé bylo k ničemu a ona tu není. I když jsem si mohl zas jednou pořádně zabojovat, tak tu hlavní cenu nedostanu." Jeho slova utichla v nenávistný šepot, a začal si pro sebe drmolit nejrůznější nadávky. Náladu měl opět na bodu mrazu.
"Nebuď jak uražený mimino, copak to necítíš?"
Spike nechápavě pokrčil rameny.
"Ten její pach!" Netrpělivě se rozhlédl.
"Hmm," nasál vzduch do nozder a pak znechuceně pokrčil nos, "smrdí to tu jako… jak jen je to slovo?" Spike předstíral zamyšlení. "Oh ano, jako na bojišti, ty kokote! Všude cítím jen krev těch tupounů!"
Angel zavrčel a silně ho uhodil do ramene, což Spika dokonale zaskočilo, takže nestačil zareagovat. Než se ale připravil k obraně, Angel už naštvaně ukazoval prstem na sochu, které on nevěnoval doposud příliš velkou pozornost. Potlačil své pomstychtivé myšlenky na odplatu a raději se pozorněji zahleděl oním směrem. Chvíli bylo ticho, než mu to došlo.
"Blbej vtip, řekni, že je to jen blbej vtip." Už když to vyslovil, věděl, že to není bohužel pravda.
"Ne. Máme tu co dočinění s čistokrevným démonem. Posilněným, jak předpokládám, směsicí naší krve a kdoví čeho ještě." S odporem se otřásl, když si vzpomněl na bezduchá stvoření v desítkách cel, kolem kterých několikrát denně procházel. Odpor vystřídala vlna vzteku, když mu v hlavě probleskla vzpomínka i na to, kam ta cesta kolem všech těch cel vedla.
"Mrcha, neumí vůbec hrát poctivě." I Spikova tvář byla zkřivena hněvem, když si dal dvě a dvě dohromady.
"Tak už vám to konečně došlo?" ledový hlas se jim ozval za zády.
Oba upíři polekaně nadskočili a urychleně se otočili.
"Zatraceně! Sakra! Sakra!" Spike se v poslední vteřině zarazil s napřaženou sekyrou, připravenou k smrtícímu úderu, když si uvědomil, kdo před nimi vlastně stojí.
"Illyrio!" Angel se na víc nezmohl a masíroval si hruď. "Tohle nám nedělej, kdybych měl srdeční tep, nejspíš bych dostal infarkt!"
"Vy jste mi ale citlivky. Nemohl bys to sklonit dolů?" promluvila k druhému upírovi, který na ni stále mířil sečnou zbraní.
"Nemůžeš se takhle za nás připlížit. Mohli jsme tě klidně zabít." Okřikl ji vyčítavě, ale zbraň stále nesklonil. Zřejmě z toho šoku ztuhl a nemohl se pohnout.
"A to si říkáte upíři? Co se podělo s vaším dokonalým sluchem? A dej už tu zatracenou věc dolů, nebo to udělám sama." V jejím hlase byl znatelný náznak podráždění, který většinou držela pevně pod pokličkou. To zřejmě přinutilo Spika začít opět uvažovat a nechal sekyru volně poklesnout podél těla. "Co kdybych ti usekl hlavu?"
"Pche, ty se svými zabrzděnými reflexy… ani kdybych byla v bezvědomí."
"Kde jsi krucinál byla, když jsme tě potřebovali?"
"Myslíš s tím vaším malým cvičením, s těmi domácími mazlíčky?" pochybovačně pozvedla jedno obočí a lhostejně zabloudila pohledem na hromady mrtvých těl. "Nepřišlo mi to nijak zábavné…"
Zábavné? Angelova ústa se otevřela do němého úžasu. "My jsme tu bojovali o svou svobodu!"
"Jak myslíte." Pokrčila rameny a dala se do kroku. "To hlavní nás ale teprve čeká. Naštěstí jste na to už přišli sami, tak vám to nebudu muset vysvětlovat."
Za jejími zády Angel spěšně chytnul Spikovu paži, jak už se napřahoval se sekyrou, tentokráte s úmyslem ji po ní doopravdy hodit. Krátce zakroutil hlavou, aby mu dal najevo, že mu za to nestojí. "Nech si to radši pro naši hostitelku."
Spikovi zaškubalo v obličeji a se zvláštním, pološíleným výrazem přikývl.

Hladina nedalekého rybníčku znepokojivě zabublala. Po vodní ploše se rozeběhly menší vlnky. Poté větší a větší, až zelenavý břečťan dočista ustoupil k břehům a uprostřed se rozprostřela kalná vodní skvrna.
Všichni se naráz zastavili a upřeně se zahleděli na praskající bubliny, vynořující se z hlouby jezírka.
"Že by nějaký její příbuzný? Vodních příšer není nikdy dost." Spike zadoufal v možnost vybýt si přebytečnou energii a vztek, který ho spaloval.
Vypadalo to jak scéna ze starého hororu; měsíční třpyt se odrážel od rozčeřené vody, ze které se pomaličku začala vynořovat postava. Nejdřív střapatá hlava, pak trup, ověšený chapadly, a za málo okamžiků se na břeh vydrápalo celé stvoření.
"Ughh!!" nelidský skřek pročísl ztichlou noční krajinu.
"Mám toho dost. Jdu to zabít, ať je to cokoliv."
"Ne počkej," zarazil svého společníka již poněkolikáté Angel. Na tváři mu z nepochopitelných důvodů pohrával pobavený úšklebek.
"Ne, jen mě klidně zabijte!" zoufalý hlas zaskřípal pod nánosy propletených řas a chaluh.
"Lorne?"
"Lorne umřel, zůstal jen ubožák uvězněný v jeho těle."
Spike se rozchechtal a pospíšil si k němu, aby ho osvobodil z nepříjemného nánosu rostlin. "Uvažuji o tom," nenuceně k němu promlouval, zatímco z něj strhával jednu řasu za druhou, "že se přestěhuji někam na poušť, kde široko daleko nebude jediný zelený lísteček. Přidáš se ke mně?"
Odpovědí mu bylo znechucené odplivnutí, když se Lorne zbavoval zkvašené vody, co se mu dostala do plic.
"Mohli byste sebou hodit?" Illyriin netrpělivý hlas jim nedal na výběr; museli se opět vydat na cestu. Když se Lorne konečně zbavil poslední chaluhy, co mu uvízla ve vlasech, začal se kolem sebe znepokojeně rozhlížet. "Nenarazili jste na Harmony?"
"Ona ti chybí?" vypálil Spike nevěřícně, než Angel stačil odpovědět decentním "ne".
"Někde by tu měla být." Zamyšleně se chytl za hlavu, když se začala hlásit o slovo pronikavá bolest. "Asi mám otřes mozku, překvapivě, takže si na moc nevzpomínám."
"Jak ji znám, tak zčista jasna spadne z nebe, kdy ji nejmíň očekáváš, a začne ti ztrpčovat život. Klasika." Spika viditelně nijak netížila nepřítomnost jeho ex-přítelkyně. "Protože ona má talent na ne-" nestačil doříct, jelikož nad jeho hlavou se ozvalo hlasité zapraskání dřeva. Zvedl hlavu. Růžová šmouha. A v další vteřině ležel rozpláclý na zemi, když na něj z palmy spadlo bezvládné tělo Harmony.
"Hádám, že jsme komplet." Okomentoval to nevzrušeně Angel a pro sebe se uchechtl. Důkladně je překročil a nechal je bez zájmu za sebou. Dohnal Illyrii, jdoucí vůdcovsky vpředu, neohlížejíc se za halasem za jejími zády.
"Kde je?" zeptal se jí přímo, když s ní srovnal krok.
"Pod vodopádem."
"Výborně." Zašeptal zlověstně.

* * *

Cesta na místo posledního střetu, jak všichni tajně doufali, probíhala na zdejší poměry celkem v klidu. Jakmile byl celý tým opět pohromadě, zapůsobilo to na všechny zvláštním povzbuzujícím dojmem a dodal do jejich polámaných těl kapku života a síly. První půlka, ta bojácná - skládající se z Harmony a Lorna, jen bezútěšně kráčeli vedle sebe a nesnažili se myslet na hrůzy, které je ještě potkají; zbytek týmu spřádal ve svých myslích bojový plán, který zahrnoval i Spikovu žádost nakopat čarodějce pořádně zadek, i když v tuto chvíli strupovitý.
"Myslíte, že bude schopna i nadále používat magii?" Angel vyslovil svou obavu, která mu už nějakou tu chvíli vrtala hlavou.
"Nemyslím. Teď má tolik síly, že těch pár čárů, co používala, nebude nadále potřebovat." Illyria neomylně mířila napříč džunglí, přesně do míst, kam se ukryl hadí démon.
"V to doufám, protože některé její čáry by za těchto nových okolností nemuseli být vůbec přijatelné." Spike napodobil zvracení a Angelovi bylo více než jasné, na co naráží. Oba dva měli dostatečnou motivaci, proč ji zabít. Jejich ega utrpěla značnou škodu, když si z nich během posledních pár dní udělala své poslušné hračky.
"Uhh."
"Co?"
Angel se nechápavě zadíval na Spika, který se zarazil na místě. Zorničky se mu doširoka otevřeli.
"Co je?" zopakoval netrpělivě svůj dotaz
"Už ji konečně cítím." V očích mu nebezpečně zajiskřilo.
"Jdeme na to." Přikývl a v rukou pevně sevřel svůj meč.
Jak se spěšně přibližovali, vodopád se stával jasnějším a zřetelnějším. Hukot znemožňoval v šíření jakéhokoliv zvuku, ale i přes masy tříštivé vody o skalní výběžky, bylo možné zaslechnout rozzuřený řev.
Ten zvuk dokázal pořádně rozproudit krev v žilách obou upírů, připravených to skoncovat jednou pro vždy. Ještě pár metrů a budou tam. Už jen kousek a uvidí ji… Pár stromů překáželo ve výhledu. Napětí se dalo krájet. Spike zuřivě zvýšil tempo a doběhl až na kraj lesa, kde začínala ukrytá pláž, omílána křišťálově průhlednou říčkou, líně odtékající pryč od vysokého vodopádu.
Nevěděl, co měl očekávat. Ve skutečnosti se s čistokrevným démonem nikdy nesetkal. Angel už tu zkušenost měl, pomyslel si trpce. Možná, kdyby se ho na to zeptal, nemusel by být teď v takovém šoku. Spíše než šok ho paralyzovalo dokonalé znechucení, při pohledu na něco tak odporného, co před pár dny považoval za přitažlivé. Už jen za tu myšlenku, která vyprchala s prvním loknutím té proklaté whisky onehdy v černé limuzíně, si musel nadávat. Protože tohle bylo všechno, jen ne přitažlivé.
Pohlédl na Angela po svém pravém boku, který krátce přikývl. Otočil hlavu. Vedle něj stála připravená Illyria.
"Představení může začít."

Harmony s Lornem zůstali přikrčení a bezpečně schovaní za nízkým křovím a sledovali, jak se druhá, bojová část týmu vydala vstříc obrovitému hadu, který si jich zatím naštěstí nevšiml. Šli proti mírnému vánku, takže jejich pach nemohl zaregistrovat.
Illyria mlčky kývla na své partnery a dávala jim instrukce k obklíčení. Každý šel z jedné strany, se zbraní v ruce, přichystanou v pohotovostní poloze.
I pro bystré oči upírky byla scéna, která následovala ani ne ve zlomku vteřiny, příliš rychlá.
Ex-bohyně jediným rozmáchlým mávnutím zpomalila tok času, aby všem poskytla moment překvapení. Upíři zaútočili z obou stran a snažili se svými sečnými zbraněmi způsobit co nejhlubší zranění.
Čarodějka zařvala a sekla ocasem v celé své ose. Chtěla tak neznámé útočníky odhodit. To ovšem nepočítala s dalším zpomalením doby; tým mohl tak včas ustoupit do bezpečné vzdálenosti, pryč z dosahu nebezpečných hrotů na konci ocasu. A znova další sečné rány. Tmavozelená krev zkropila okolní světlý písek a vytvořila hutnou kašovitou hmotu, jakmile s ním přišla do kontaktu.
Další zpomalení. Hlasitější bolestivý řev. Více krve.
Nemohli s touto taktikou prohrát; ne když měli na své straně Illyrii.
A pak se začali věci totálně kazit…
Had přestal útočit svými bodáky a místo toho neočekávaně sklonil obě hlavy a vymrštil své otevřené tlamy do stran. Bylo to příliš rychlé. Jedové sliny se rozprášili do vzduchu široko daleko, před kterýma nebylo možno uniknout. I pár kapiček, dopadnutých na nechráněnou kůži, dokázalo mírně paralyzovat oba upíry a jejich bojové výpady se utlumily. Illyria na okamžik zaváhala. A to byla další chyba. Dostala přímou ránu do břicha tuhým ostnem a mírně natrhla její brnění. I ten malý šrám stačil k tomu, aby se jed dostal do jejího těla, takže ani ona nebyla schopna rychlejších reakcí. Druhá mrštná rána ji odhodila prudce stranou. Byla v bezvědomí.
"To ne!" Harmony unikl tichý údiv. Nikdy si nemyslela, že mocnou démonku dokáže něco porazit. Brala jako samozřejmost, že ona je vždy a ve všem dokonalá. Zplihlé modré vlasy, rozložené na písku, ale tvrdili pravý opak.
"To jsi neměla dělat!" Spikův rozhněvaný hlas zněle pročísl hluk vodopádu. Obě hlavy se zaměřily na blonďáka. Z jejího pohledu vypadal jen jako rozzuřený mravenec. Ale bodavou bolest, způsobenou jeho sekerou, nemohla ignorovat. Další rozčilený řev totálně vytočeného démona.
Spike měl co dělat, aby uhnul všem jejím tesákům. Z místa, kde stáli Lorne s Harmony, to mohlo vypadat jako neškodný tanec, ale stačilo jen malé uklouznutí, a bylo by po něm, což si Harm uvědomovala. Samou nervozitou drtila Lornovu paži, jak bezdechu pozorovala scénu před sebou. Lorne byl natolik rozrušený, že zapomněl na jakékoliv námitky ohledně toho, že ztrácel cit v ruce, jak se její ostré nehty pevně zarývali do lemu obleku.
Ale další chyba na sebe nenechala dlouho čekat - Spike se dostal do prostoru, pokrytého zeleným slizem a… uklouzl. Dopadl na zadek, celý oblepený. Pozvedl hlavu a zhnusený výraz na jeho tváři vystřídalo zděšení. Jedna ze smrdutých tlam se k němu bleskově přibližovala, aby ho přepůlila vpůli.
Angel včas zaregistroval nebezpečí a využil nepozornosti obou hlav k tomu, aby přiskočil k nevinně se povalujícímu ocasu. Napřáhl se jak nevíc mohl a jediným mocným úderem meče sekl před sebe. Kvíliví zvuk rval uši. Podařilo se. Kus ocasu, porostlého těmi nejnebezpečnějšími hroty, ležel odděleně v kaluži krve. Okolní protékající říčka dostala nezdravou zelenavou barvu.
Nestihl si ani užít chvilkového pocitu vítězství, záchrany Spika před sežráním, a pocitu zadostiučinění, který v něm vyvolalo značné poranění obludy. Byla to chyba. Veliká. Na místě čerstvé rány začal rašit nový, dvojitý ocas. A zuřivost démona byla vybičována do extrému.
"Doprdele…" uniklo mu z úst zcela spontánně. Stál tam jak hadrový panáček a s hlasitým polknutím sledoval vztyčující se zrůdu do neskutečných výšin.
Spike shodil ze sebe zašpiněný kabát, který byl už více nepoužitelný, a sebravši sekeru ze země, se vyřítil na pomoc Angelovi. Ale ten zatracený ocas jako by měl vlastní rozum.
Angel odletěl vzduchem a dopadl o kus dál, kde ležela tiše Illyria. Už se nepohnul. Ocas se zaměřil na blonďatý cíl.
"Dělej něco, vždyť je všechny zabije!" Vyjekla Harmony s upřímným strachem v hlase.
"A co jako? Házet po ní kameny?" Lorne s ní soutěžil o nejzoufalejší výraz.
"Cokoliv." Hlas se jí zlomil, když viděla Spika bezvládně odlétnout na ostré skály.
"Já ale…"
"Prosím…" její prosba v očích ho mučila.
Nenapadlo ho nic lepšího, nežli to, co uměl nejlíp: zpívat.
"Because there are hills and mountains between…" začal nejistě.
Upírka na něm vteřinu ulpěla pohledem, jestli si dělá legraci. V další vteřině se stalo ale něco neočekávaného - démonská čarodějka pozvedla své hlavy, v rudých očích jí nebezpečně zablesklo a z obrovitých tlam se vydral táhlý skřek. Nezněl však rozzuřeně, ale bolestivě, jak si s úžasem Harm uvědomila.
"Zpívej dál! Zpívej!" pobízela ho horoucně.
"Always something to get over…" pokračoval, tentokráte se sebejistějším hlasem, aby dokázal přehlušit hukot dopadající vodní masy, tříštící se o černé skály.
Hadí tělo se začalo svíjet v neovladatelných křečích. Ostnatými ocasy metala na všechny strany a narážela do nejbližších stromů. Ty se po jejím tvrdém nárazu zlomili lehce vpůli, jako by to byli jen tenké sirky. Další a další lámavé zvuky dřeva, doprovázené děsuplným skřípotem příšery, která umírala…
"Ona umírá!" vyjekla nadšeně Harmony nahlas svou myšlenku.
"Right here, right now… Right by my side…"
Illyria se včas vzpamatovala a urychleně sebrala bezvládné Angelovo tělo a uskočila stranou. Vzápětí na místo, kde ležel, dopadly obě hadí hlavy. Naposledy sebou zaškubaly a poté v očích pohasly zbytky jiskřiček. Zůstalo jen mrtvé tělo.
Lorne roztřeseně dozpíval. Chvíli bylo ticho, jak všichni zírali a snažili se pochopit, co se právě stalo. Angel se začal probouzet.
"Ahh." Bolestivý sten vytrhl z euforie vítězství Harmony, která se k němu rozeběhla.
"Díky." Zamumlal Angel a napřahoval ruku, aby mu pomohla vstát. Ona ho ale jen těsně minula a bez zájmu kolem něj proběhla. Místo toho si to namířila k blonďatým vlasům, vyčuhujícím mezi kameny.
"Huh…" Angel překvapeně svěsil paže a snažil se postavit na nohy pomocí vlastních sil. "Co se stalo?"
"Zabil jsem ji." Lorne k němu pomalu přicházel, s nepopsatelnou hrůzou v očích. "Já."
"Nekecej!" Angel se chtěl uznale zasmát, ale okamžitě si uvědomil, že to byl špatný nápad a bolestivě zkřivil obličej. "Asi mám zlomené žebro… nebo spíš všechna žebra."
"Byl úžasný." Obdařila ho úsměvem spokojená Harmony, která se k nim bleskurychle připojila, se Spikem v náručí. Angel to ohodnotil jen zdviženým obočím a zvědavým pohledem; o smích se raději nepokoušel.
"Proč ta věc umřela?" To Illyria chtěla popuzeně vědět, co se stalo. Bylo na ní vidět, že ji dost mrzí, že to nebyla ona, kdo tu věc skolil.
Všichni se tázavě otočili na stále roztěkaného Lorna.
"Vzpomněl jsem si," nervózně se podrbal na svém rohu, "že v mé dimenzi zpěv působil mým lidem bolest. Chtěl jsem to zkusit, nic lepšího mě nenapadlo…" omluvně pokrčil rameny.
Illyria zamyšleně přikývla, Angel se pokusil aspoň o uznalý úsměv, který vystřídal bolestivý úšklebek.
"Bylo to geniální!" pochválila ho opět přehnaně Harmony a poplácala ho po rameni; druhou rukou přitom bez problému stále držela Spika v náručí jako malé mimino. Ten se konečně začal probouzet.
"Co to…?" v zorném poli spatřil světlou rozmazanou skvrnu. Snažil se zaostřit. Rozeznal velké oči, zářivý úsměv… a růžový svetřík!
"Pane bože!" vykřikl znenadání, když se dostatečně probral.
"Neboj se, už jsi v bezpečí." Snažila se ho uchlácholit.
"O tom silně pochybuju." Vymanil se z jejího pevného sevření a dopadl ztěžka na zem.
"Jsi v pořádku?" uslyšel ustaraný hlas vedle svého ucha. Harmony se k němu sehnula a chtěla mu pomoct na nohy.
"Takhle to je mnohem lepší, děkuji." Odsekl vzdorovitě a odstrkoval její ruce pryč do bezpečné vzdálenosti
"Tohle je taky lepší." Dodal, když si konečně všiml dlouhého mrtvého hada.
"Když už tu není nic k vidění, co kdybychom jsme odsud zmizeli?" Navrhla Illyria, a aniž by čekala na odpověď, vyrazila kupředu. Stejně se pak zastavila a netrpělivě čekala, až se ji i ostatní rozhodnou následovat. Netoužila po tom, aby se znova rozdělili a promarnili tak další drahocenný čas vzájemným hledáním se v nepropustné tmě rozlehlé džungle.
"Ta nikdy neztrácí čas." Zakroutila hlavou Harmony, naposledy vrhla toužebný pohled na Spika, který se díval všude, jen ne na ni. Ztrápeně si povzdechla a ustoupila několik kroků k ex-bohyni.
To upíři se nehodlali jen tak otočit a jít, museli prohodit pár slov.
"To máš za to, že jsi mi říkala plyšáku! Nesnáším plyšáky!" znechuceně si na jednu tuhou hlavu odplivl a pak důstojně odkráčel, jak mu to zranění dovolovala. Už se znova neohlédl.
Spike si splnil přání a pořádně si kopl do části, která by se teoreticky dala považovat za zadek. I když se to nedalo vůbec poznat.
"Spi sladce, mrcho! Neměla jsi mi brát můj nikotin. To mě dokáže nejvíc naštvat…"
"Krásnej proslov." Ohodnotila kysele jeho slova Harm, když se k nim připojil, neschopna pochopit jeho emotivní výlev.
"Můžeme už konečně odsud pryč?" zakňoural zoufale Lorne. Při pohledu na obrovského mrtvého hada, kterého neúmyslně zabil, se mu zvedal žaludek. Neměl rád násilí, natož aby ho způsoboval vlastním zpěvem. Bral to jako urážku na cti.
"Ještě okamžik, musím si pro něco skočit." Spike svižně odkráčel do stínů noci. Za několik desítek minut, mnohem dřív, než by byl schopen za jiných okolností, přiběhl zpět a s láskyplným výrazem v očích se usmíval na pevně sevřenou pěst. Na tázavé pohledy svých přátel jen nevinně pokrčil rameny. Mezi prsty však byla vidět jasná červená barva krabičky od cigaret. Zřejmě zašel do apartmánu, který byl vybudován nad oním vodopádem, u kterého proběhla bitva.
Beze slov se vydali na poslední cestu na pláž. Nikdo neměl energii ani náladu cokoliv říkat, jen se unaveně ploužili v řadě za sebou, než dorazili na místo. Před sebou v dáli uviděli Spika, který se od nich záhadně oddělil již před několikátou palmou a pospíšil si před ně. Všem bylo jasné, proč.
Spike spokojeně seděl na pláži a pozoroval rudý východ dvou sluncí. "Tak jsme zase spolu." Rozněžněně pohladil krabičku a s dojetím v očích si vytáhl poslední zbývající cigaretu. Zapálil si a slastně si popotáhl.
"Páni, mám slzy na krajíčku." Za zády se mu ozval uštěpačný hlas. Angel se vynořil ze stínů a přisedl si vedle něj.
"Teď mě nerozčílíš, počkej si tak deset minut." A vyfoukl namodralý dým do výše.
Seděli takhle mlčky, zatímco za nimi dorazil i zbytek týmu.
"Je to sice nádhera," vyrušila jejich rozjímání neomaleně upírka, "ale nevím jak vy, ale už toho slunečního svitu mám po krk. Ráda bych se vrátila do naší útulné přiměřeně temné tmy."
Odpovědí ji bylo zaražené mlčení. "Víte doufám, jak se dostat zpátky, že jo?" Zase jen rozpačité ticho. Obě slunce mezitím vyšla na obzor a začal další nový den na ostrově…

~ konec ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KLIKEJTE
DragonadoptersDragonadoptersDragonadopters