Yours malice trilogy

11. prosince 2009 v 17:12 | Dyki |  Temné
YOURS MALICE TRILOGY
Postavy: Angel, Buffy, Lilah, Lindsey
Časové období: První série Angela


Smooth criminals

Před několika týdny

Angel, se zoufalstvím v očích, hleděl své lásce do tváře. Byl to moc krásný sen, než aby to byla pravda. Byl odsouzen k utrpení a štěstí mu nemělo být nikdy dopřáno. Teď za to musí zaplatit krutou daň.
"Věštci vrátí tento den zpět, vrátí čas, abych mohl zabít Mohru předtím, než se jeho krev smíchá s mou a já se stanu člověkem."
"Kdy?" zašeptala téměř neslyšitelně.
Angel se s bolestivým výrazem podíval na hodiny. "Asi za minutu."
"Minutu? Ne, ne, to není dost času." Buffy se splnily všechny nejhorší noční můry. Boj s časem nemohla nikdy vyhrát.
"Ale my nemáme na výběr. Stane se to." Snažil se jí utišit. Jeho slova však neměly sebemenší účinek.
"Jak mám pokračovat ve svém životě, když budu vědět, co všechno jsme měli?"
"Nebudeš. Nikdo to nebude vědět, kromě mě." S hořkostí si konečně uvědomil naplno tento fakt. Nejhorší mučení v podobě neuskutečněných vzpomínek na společné chvíle, které mohl strávit s ní.
"Vše, co jsme měli." Hlavou ji probleskly vzpomínky na nejšťastnější den, který prožila a teď o něj měla přijít?
Angel zavrtěl nesouhlasně hlavou. "Nestalo se to."
"Stalo, stalo. Vím, že ano." Buffy s pláčem položila svou dlaň na jeho hruď. "Cítila jsem tvé srdce tlouct."
"Buffy…"
Začali se líbat. Něžně, intenzivně. Jako by to bylo poprvé a zároveň i naposled, co se jejich rty setkají. Buffy se po chvilce s těžkým srdcem podívala na hodiny.
"Ne! Bože! Nemáme dost času." Vteřinová ručička nemilosrdně odkrajovala poslední okamžiky, které jim byly darovány.
"Pššt," Angel už nedokázal nadále zadržovat slzy, "prosím, prosím."
Pevně se objali a čekali na konec. "Prosím, prosím."
"Ne, já nezapomenu. Nikdy nezapomenu. Budu vzpomínat, budu vzpomínat…"

* * *

Wolfram & Hart - současnost

Prostornou halou procházel hnědovlasý muž střední postavy; v draze vypadajícím obleku s kravatou se cítil sebejistě a své důležité postavení podtrhoval arogantním výrazem.
Žena, stojící na protější straně u recepce, pozvedla hlavu, zrovna když ji míjel. Stroze ukončila rozhovor s nervózně se tvářící recepční a pospíšila si za vzdalujícím se mužem.
"Lindsey, neutíkáš doufám přede mnou?" doběhla ho tak rychle, jak jí to boty s podpatky dovolovaly. I ona byla oblečena do formálního kostýmku, který její práce vyžadovala.
Lindsey se na svou spolupracovnici neohlédl, jen s pobaveným úšklebkem odvětil: "Za tu námahu mi nestojíš, Lilah."
Hnědovláska si pobaveně odfrkla a za chůze se začala přehrabovat v objemných lejstrech, co držela v náručí.
"Slyšel jsi novinky? V případě našeho zubatého přítele?"
Muž na ni s povytaženým obočím letmo pohlédl a zatočil za roh. Vstoupil do otevřeného výtahu, následován Lilah a zmáčkl tlačítko.
"Předpokládám, že máš na mysli ty přísně utajované informace, o kterých by neměl nikdo vědět."
"Vím, kam tím míříš," Lilah s klidem čekala, až se zavřou dveře od výtahu, aby měli diskrétní soukromí.
"Ale můžeš být v klidu, na tomhle případu dělám s tebou."
"Cože?" Lindsey nevěřícně svraštil čelo. "To nemůžou myslet vážně," prudce jí vytrhl vrchní spis z ruky a začal jím listovat.
"Ale no tak, nemusíš se přetvařovat, Lindsey. Vím, že to chceš. Dělat se mnou." Schválně zdůraznila poslední slova a předla u toho jako kočka. Provokativně na něj zamrkla; doufala tak, že ho znejistí.
"No ano, chci." Přitakal s ledově klidnou tváří. Pohotově se zapojil do její hry a těsně k ní přistoupil, zatímco výtah stoupal vzhůru. Zpříma se zadíval Lilah do očí, která měla co dělat, aby před pronikavou modří neuhnula pohledem. Rty měl jen několik centimetrů od těch jejích; slyšel její srdce divoce tlouct. Se zadostiučiněním se naklonil až k jejímu uchu.
"Proto doufám, že mi to zase neposereš."
S úšklebkem na tváři ji vytrhl z ruky zbytek složek a spokojeně vyšel z výtahu do prázdné chodby. Lilah zhluboka oddechovala a zadívala se do stropu. Dveře se mezitím opět zavřely, proto musela vztekle bouchnout do tlačítka, aby i ona mohla vystoupit z výtahu. Nakvašeně vyrazila za svým spolupracovníkem, který se mezitím ztratil z dohledu.
Suverénně zamířila ke dveřím jeho kanceláře a bez zaklepání rozrazila dveře.
Lindsey bez známky překvapení usedl za veliký stůl, zády k oknu. Lilah si před něj stoupla a pokračovala věcně v rozhovoru, který vlastně ani nezačal.
"Náš zdroj nám před pár hodinami potvrdil, že Angel skutečně nedávno navštívil věštce, aby vrátili čas. Nejzajímavější na tom ale je, proč to udělal."
"Pokud se nemýlím, byl smrtelníkem, že ano?" Muž se začal důkladněji probírat spisy, patřící Lilah; ta mezitím přistoupila k malému baru a nalila do dvou sklenic jantarovou tekutinu. "To není ono," pohodila teatrálně rukou. Lindsey překvapeně pozvedl hlavu a zadíval se na ní.
"A co může být zajímavější než to, že se z upíra stal obyčejný žijící člověk?"
"Otoč na stránku 152, na tu pasáž s jistou blondýnkou, duší a tak dále…" užívala si svou momentální vědomostní převahu. Lindsey ji poslechl a zašustil papírem. Za pár vteřin se na jeho tváři rozlil stejný vítězoslavný úšklebek, který doposud zdobil tvář Lilah.
"Whisky?" nabídla mu s úsměvem sklenici.
"Tohle by mohlo být celkem zajímavé." Přijal nabízený alkohol a na jeden zátah ho vypil.

* * *

O pár dní později

"Jak ten náš plán probíhá?" Lilah se usadila do křesla a dala jednu nohu přes nohu.
Lindsey vstal a opřel se o kraj stolu.
"Věc se má tak, že skupina našich zaklínačů vyhledá tu výjimečnou přemožitelku, co dokázala toho problémového upíra zbavit tíživé duše, vážně úžasným způsobem, to ti povím…"
Lilah otráveně zatočila rukou, ať tuhle pasáž přeskočí a přejde rovnou k věci.
"…no, a aniž by to ta blondýna zaregistrovala, tak ji vrátí vzpomínky na ten den, co se nestal. Ale o takové zážitky ji připravit, to by byla opravdu hanba."
"Lindsey, to se neumíš ovládat?"
"No co?" jmenovaný se zatvářil nechápavě.

Několik mužů v temných hábitech tiše pozorovalo blonďatou dívku, kterak bojuje s upírem, jenž se před pár okamžiky vyhrabal z vlastního hrobu. Byla to pro ni rutina, jen další dezorientovaný démon, který nemohl představovat žádnou hrozbu. Ne pro zkušenou přemožitelkou, kterou byla. Pobaveně si s ním pohrávala jak kočka s myší a vůbec netušila, že ji z nedalekého houští pozorují neznámí cizinci.
Možná že i díky svým instinktům přeci jen něco zaregistrovala a zmateně odvrátila na okamžik pohled od upíra válejícího se v bahně. Zamračeně se zahleděla do temného křoví a snažila se rozpoznat pohyb. Chvilková nepozornost stačila k tomu, aby se ocitla na tvrdé zemi. To naštvaný upír ji chytil za kotníky a podrazil nohy.
"Sakra, chlape, to bolelo!" vzpamatovala se a urychleně vyskočila na nohy. "Tahle hra mě začíná nudit. A víš, kdo přijde na řadu, když se přemožitelka nudí?"
Upír na ni překvapeně vyvalil oči a nejistě couvl krok stranou. Byl už přesvědčen o svém vítězství a zcela natěšen se jí chystal skočit po krku.
"Eh?"
"Špatná odpověď." Z obličeje si odhrnula pramen vlasů a dramaticky vytáhla z bundy dřevěný kolík. "Pan Špička!"
Neznámí pozorovatelé sklonili hlavy a vytvořili shluk černých kápí. Tlumeným šepotem začali odříkávat tajemné zaříkávadlo v neznámé řeči.
Buffy se napřahovala ke smrtícímu úderu. Z ničeho nic se jí zatemnilo před očima a ztratila rovnováhu. S bolestivým výkřikem se chytla za hlavu a svalila se na zem. Upír nevěřil vlastním očím a vrhl se po přemožitelce, svíjející se v bolestech.
Muži dokončili kouzlo a jeden z nich pozvedl hlavu. Temnýma očima pozoroval démona, sklánějícího se nad bezbranným tělem, chystajíc se protnout tesáky její nechráněnou krční tepnu.
Zaklínač zamumlal pár dalších slov a upřeně sledoval upíra před sebou. Kolem něj se utvořil větrný vír a nebezpečně se ovíjel kolem jeho trupu. Upír vyděšeně upustil přemožitelčino tělo a dal se na zběsilý úprk. Během vteřiny větrný vír zmizel a s ním i nemrtvý démon.
Skupinka mužů naposledy pohlédla na blondýnku v bezvědomí, která se za pár okamžiků začala probouzet. Pokývali hlavou a ustoupili do temnoty, kde splynuli se vzduchem.


"A co se stane pak, až si na všechno vzpomene?" vyzvídala dál Lilah a hrubě přerušila Lindseyho fantazie.
"Podle profilu, který jsem si nechal na Buffy Anne Summers vypracovat, se dá předpokládat, že si své zjištění nenechá pro sebe a vyrazí si to s Angelem vyříkat. Co bys dělala ty na jejím místě?"
"Dala bych mu pořádně do huby." Spokojeně si usrkla ze sklenky. "To vám chlapům vždycky prospěje," s úsměvem věnovala Lindseymu ironickou úklonu. Ten jí zas oplatil kyselým úšklebkem.
"Ano, v to doufáme, že bude chtít udělat."
"Jenom chtít?" nechápala jeho slova.
"Drahá Lilah, copak jsi nedělala pořádně domácí úkoly?" Lindsey měl radost, že tentokrát má navrch on. Z hromádky spisů, co měl srovnané na stole, vytáhl složku v zelených deskách.
"Ty, taková romantická duše, nevíš o tom jejich dojemným románku?" podal jí spis.
"Něco málo," přiznala neochotně. "Takže ty spoléháš na jejich vzájemnou…"
"Náklonnost. Ano, je to opravdu tak jednoduché. Nechejme pracovat přírodu a dosáhneme toho, co tak všichni chceme."

Buffy stanula přede dveřmi od jeho bytu. Plná zlosti byla připravena mu vrazit pořádnou ránu, jakmile se objeví mezi panty.

"Není to tak trochu risk?" Lilah pochybovačně četla pasáž o Buffyině tvrdohlavosti a smyslu pro zodpovědnost.
"Přiznávám se, že ano. Proto nehodláme spoléhat jen na nějaké pomíjivé štěstí a zapojili jsme do toho opět menší kouzlo…"
"Opravdu? A jaké?" Lilah se škodolibě usmívala na svého společníka. Věděla, že v tom bude nějaký ten háček.
"Trochu jsme si pohráli s jejich pamětí… Buffy zapomene, že Angel je upír. A logicky i na všechno to, co by následovalo, kdyby se spolu vyspali."
"Lindsey, ty jseš vážně parchant." Lilah se pobaveně rozesmála a znova si zavdala trochu alkoholu.
"Díky za uznání."

* * *

"Buffy?" Angel nechápavě zíral na drobnou dívku před sebou.
"Angele, ty jeden…" už se nadechovala k přívalu nadávek na jeho adresu, když jí opět zčernalo před očima. I Angel zamrkal očima a snažil se nenadálou tmu rozkoukat.
"Buffy?" zopakoval svou otázku; v jeho hlase zazněla skrývaná touha a bezmezná láska.
"Ahoj." Pípla nesměle, když konečně rozeznala jeho mužné obrysy.
"Co… co tu děláš?"
"Stýskalo se mi." Nasucho polkla a proti své vůli se začervenala.
"Buffy?" vypadalo to, že Angel zapomněl veškerou slovní zásobu a jediné, co mu utkvělo v paměti, je jen její jméno.
"Ano?" nervózně mu hleděla do hnědých očí, které tak milovala. Napětí dosáhlo vrcholu. Jestli se okamžitě něco nestane, tak vybuchne jako časovaná bomba.
"Mě taky." Vydechl nakonec a dal průchod svým citům. Vyšel jí vstříc a Buffy mu radostně skočila do náruče. Nohy obtočila kolem jeho beder; rukama mu vjela do vlasů a vášnivě ho začala líbat, jako by se snažila dohnat celé roky, staletí… a Angel její polibky vroucně odplácel. Dlaní podepíral její zadeček a druhou rukou se snažil našmátrat dveře. Během nekonečného objetí se mu nakonec podařilo je přibouchnout, aby měly dostatečné soukromí.
Poslepu couval a hledal instinktivně postel. Nic jim nebránilo se oddat vášni. A co taky?
"Angele, prosím." Ani nevěděla, o co vlastně žádá. Mozek jí momentálně vypověděl funkčnost a byla schopna vnímat pouze jeho doteky.
Napětí mezi nimi bylo hmatatelné. Propletená těla v těsném objetí ztěžka dopadla do rozložité postele.
"To musí být sen…" šeptala tichou modlitbu. Pod zavřenými víčky probleskovaly zářivé jiskřičky štěstí. Vnímala každý jeho dotek, jeho neopakovatelnou vůni a polibky… Ne, ty se nedaly zfalšovat. Tohle se doopravdy dělo a ona byla nejšťastnější dívkou na Zemi.
"Angele, miluji tě."
Ne, v celém vesmíru. Bezpochyby.
Sundal z ní blůzu tak zručně, že to mezi jednotlivými polibky sotva zaregistrovala. Jazykem přejel po staré jizvě na jejím hebkém krku. Tiše zavrněla jak kočka.
"Taky tě miluji." Zašeptal do jejích vlasů. Musel si k nim přičichnout. Vůně patří k nejsilnějším rozpomínajícím činitelům při bloudění dávno zapomenutými vzpomínkami, které byly, jak si Angel rychle uvědomil, dost nedbale zařazeny do zadní části jeho paměti a jen čekaly, až se můžou opět projevit v plné své síle.
Vzpomínal si. Na všechny ty krásné chvilky štěstí, které spolu zažily. Proč vlastně spolu už nejsou? To je teď jedno. Mírně zavrtěl hlavou, aby zahnal myšlenky, kterými se teď opravdu nechtěl zabývat. Naklonil se nad její tvář a zadíval se na její zavřená víčka.
Vycítila jeho intenzivní pohled a jako na povel oči otevřela a setkala se s tou vřelou čokoládou, kterou se tak ráda opíjela. Samovolně se usmála a přitáhla si jeho střapatou hlavou blíž k obličeji, aby mohla pokračovat v líbání jeho chladných rtů.
Pomalu se dostávali z vrstev svého oblečení. Po rychlém vzplanutí se vzájemně zklidňovali a užívali si každičkou vteřinu, kdy mohou být spolu. Krok za krokem. Košile za blůzou. Džíny za kalhotami…
Ruce zlehka mapovali každý jeho sval na širokých zádech. Zpaměti si vybavovala tetování a přejížděla po něm bříšky prstů. Nemohla ho vidět ale doopravdy, mezi grifem a ní byl anděl. Doopravdy jí hlavou vířili takhle směšně naivní představy, ale srdci nelze poručit… Propletla nohy s těmi jeho, stehna se třely o své protějšky.
"Angele?"
"Hmm?" zamručel vzrušeně.
"Chci se ti dívat do očí." Odtáhla se od něj natolik, aby opět navázali oční kontakt. Zhluboka se nadechla. Konečně mohli přejít k další fázi.

* * *

Kdyby si Angel pamatoval události, které se staly před dvěma lety, bylo by to zajisté jako Déja Vu - s trhnutím se uprostřed noci probudil. S vytřeštěnýma očima se napřímil a zíral do prázdna. Něco bylo špatně. Cítil nesnesitelnou bolest na hrudi, jako by do něj vrazili rozžhavený pohrabáč. Zmateně se podíval dolů a hledal známky neznámého poranění. Po něm ani památky. Co to sakra je? Setřepal ze sebe přikrývku a automaticky sáhl po svém oblečení. Instinktivně se oblékl, bolest byla ale každou vteřinou silnější a ostřejší. Ztěžka zasténal, za jeho zády se ozvalo spokojené zamručení.
"Buffy…" otočil se na ženu, spící na druhé straně postele. Vypadala tak bezbranně, klidně by jí mohl prokousnout hrdlo a ona by si toho nevšimla… Na co to zatraceně myslíš? Angel se zoufale otočil zpět. Jediné, na co se dokázal soustředit, byly dveře. Musí odsud co nejrychleji zmizet. To je to hlavní.
Vyřítil se dolů po schodech, rovnou do podzemních kanálů. Potácel se od stěny ke stěně. Bolesti byly na vrcholu snesitelnosti.
"Ahh, Buf-" nedokázal doříct její jméno. Bolest mu zastřela oči. Cítil, jak dopadl na zem a odřel si kolena o hrubý povrch. Tyhle nepatrné oděrky ale nebyly nic v porovnání s tím, co se dělo uvnitř jeho těla. Každou chvilkou musel explodovat. Energie v něm vřela a ničila veškeré vnitřní orgány.
Svalil se na bok a čekal na smrt.

"Angele?" Buffy otevřela oči. Rukou se snažila nahmatat svého partnera, ale narazila jen na prázdné místo. "Kde jsi?" tohle se jí nelíbilo. Svraštila obočí a snažila se očima přivyknout hluboké tmě, která zahalovala pokoj do tiché oázy klidu.
"Angele, tohle přestává být vtipné." Přitáhla si přikrývku blíž k tělu a pomalu vylezla z postele. "Ono to vlastně nebylo vtipné ani předtím, takže se ozvi."
Žádná odpověď. Jen rytmický tikot budíku, který v tísnivém tichu nehorázně rámusil. "Prosím…?"

"Ach…" otevřel oči. Zaostřil na vlhkou stěnu před sebou, poté na klenutý strop kanalizace. "Takhle je to lepší." Zamumlal si pro sebe. Vstal a oprášil si ledabyle kabát. Po bolestech nebylo ani památky. Stejně tak po světle hnědé barvě jeho očí, na jejím místě ji vystřídala temná čerň, stejně jako prázdná díra v jeho těle, kde nebylo již místo pro nepotřebnou duši.
"Co mám udělat dřív?" mluvil si pro sebe, když se dal do kroku. "Zabít nejbližšího ubožáka co se namane… nebo zabít všechny, na které narazím?" zastavil se u žebříku, vedoucího směrem na povrch. "Asi jen nějakého ubožáka, začínám být moc velký citlivka." Odplivl si, než začal lézt nahoru.

Vyběhla ven hlavními dveřmi, již plně oblečená. Nebyla natolik zmatená, aby po ulicích pobíhala jen v noční košili, ale cítila se tak zranitelně, že nebyla schopna rozumného uvažování. Před očima se jí neustále odvíjely nejrůznější scénáře, co se všechno mohlo přihodit. A ani jedna možnost se jí nezamlouvala. Všechny končili špatně…
"Ztratila ses, kočičko?" posměšný hlas se ozval za jejími zády. Srdce jí uvízlo v krku. Výčet možností se zastavil na jedné, a ve své mysli viděla jen rozmazaný obrázek rozesmátého upíra, který ji připadal povědomě.
Pomalu se otočila a litovala, že si sebou nevzala žádnou zbraň.
"Slyšela? Nepotřebuješ pomoct?" Nějaký chlápek stál pár metrů od ní a s podivným výrazem si ji prohlížel od shora dolů.
Buffy si slyšitelně oddechla. Tohle přeci zvládne.
"Kohopak to tu máme?" další, hlubší hlas se vynořil ze stínů. Zřejmě jeho komplic.
"Krásnej úlovek, kámo." Povzbudil ho další hlas, který se ve stejném okamžiku ozval z druhé strany.
Bezvadný, Buffy, vážně bezvadný. Přemožitelka se mračila a přeměřovala si tři cizince, kteří se mlsně olizovali. Ještě k tomu narazíš na takovýhle prasata…
"Radši si se mnou nic nezačínejte," varovala je obezřetně.
"Hůů, už se bojím."
"Jsi vážně děsivá."
"Hoši, musíme to zabalit, nebo nám ještě naplácá."
Výsměšný chechot se rozezvučel v ozvěně, odrážející se od okolních domů.
Ten, co stál nejblíže, vytáhl ostrý nůž a přejel palcem po jeho hraně. Věnoval Buffy zlomyslný pohled. Jeho parťáci ho napodobili a taktéž vytáhli své zbraně - kus tlustého řetězu a další nůž.
"Já vás varovala," zašeptala si spíše pro sebe a už se připravovala k obraně.
"Hej!" nový neznámý výkřik ji zarazil před výpadem.
"Co se to tam děje?" nový příchozí se urychleně přibližoval.
Takže jsou čtyři? Buffy začínala být zoufalá. Taková ztráta času, když by přitom mohla hledat svého pohřešovaného milého.

Rázně procházel jednou uličkou za druhou. Naschvál nebylo nikde ani živáčka.
"Zatracenej svět, copak všichni vymřeli?" naštvaně vrčel a očima zlověstně metal blesky na všechny strany.
Na konci uličky zastavila podlouhlá černá limuzína.
"Konečně. Štěstí se na mě začíná obracet." Přikrčil se do stínů a jako kočka při lovu se urychleně blížil ke svému cíli.
Zadní dveře se otevřely. Objevila se ženská noha na podpatcích.
"Oh ano, zatracený štěstí." Samovolně si olízl rty. Byl pořádně vyhládlý.
Žena vystoupila z auta. Byla oblečená do kostýmku s krátkou sukní. Dokonalá návnada s cedulí přes čelo: "Zabij mě."
Byl už od ní jen pár metrů.
"Pane Angelusi?"
Co?! Upír se zarazil uprostřed skoku a vyjeveně zíral na ženu, nervózně se usmívající. Svět se zbláznil.

"Vypadněte odsud, nebo to s vámi dost hnusně skončí!" muž na ně křičel a snažil se je odehnat.
Buffy nevěřícně zírala, a odmítala uvěřit, co se zrovna odehrávalo. Šlechetní rytíři zřejmě ještě nevymřeli, kteří by byli ochotni riskovat svůj život, aby pomohli dámě v nesnázích.
"Tebe se tak budeme bát, odpal, idiote, nebo si to s tebou taky vyřídíme." Křiknul na něj muž s řetězem v ruce.
"Měli byste uvážit situaci." Muž na ně křičel, zatímco k nim pospíchal. Za jeho zády se ozval kvílivý zvuk policejní houkačky.
"Doprdele, poliši. Zdrháme."
Víc přesvědčovacích taktik nepotřebovali a dali se na rychlý ústup. Zmizeli za rohem jak podřadná havěť.
"Jste v pořádku?" muž se zadýchaně zastavil před Buffy, která jen němě otevřela ústa.
"Ehh, asi jo."
"Počkejte tu, jdu se podívat, zda doopravdy zmizeli." A v další vteřině byl zas pryč, jen lem kabátu se mihl za rohem, kam před chvilkou zamířili i ti hrubiáni.

"Co jste sakra zač?" vyprskl rozhořčeně na ženu.
"Myslela jsem, že máte lepší vychování." Vyklouzlo ji z úst dřív, než se stačila zarazit.
Při dalším mrknutí oka měla těsně před sebou žluté zorničky a vyceněné tesáky. Neuhnula však ani o píď.
"To spíš vy jste na můj vkus až příliš drzá." Chytnul ji pevně pod krkem. "Máte štěstí, ještě jsem nejedl, takže vás zabiju rychle." Náhle si vzpomněl, jak ho předtím oslovila a nepatrně stisk povolil. "Odkud mě znáte?"
"Není potřeba se uchylovat k násilí," šeptala rozechvělým hlasem a poprvé dala najevo známky úzkosti. "Máme pro vás nabídku, kterou nelze odmítnout." Pokusila se statečně usmát, moc dobře to ale nepůsobilo.
Angelus vypadal zamyšleně. Nakonec odtáhl svůj upíří obličej a proměnil se zpět."My?"
Žena vypadala o trošku víc spokojeně a mnula si uvolněné hrdlo.
"Wolfram & Hart. Možná jste už o nás slyšel. My o vás zcela určitě…"
Otevřela dveře na zadní sedadlo limuzíny a rukou ho vyzvala, ať nastoupí.
Tohle by mohl být celkem zábavný večer.
Se samolibým úšklebkem přikývl a těsně kolem ní se protáhl, aby mohl nastoupit. Brunetka se musela párkrát zhluboka nadechnout, aby sesbírala své roztříštěné nervy a přisedla si vedle upíra.
"Něco k pití?" zeptala se, ještě než přibouchla za sebou dveře. Limuzína se dala do pohybu.

"Tady máte částku, na které jsme se domluvili." Buffyin zachránce stál před trojicí ozbrojených mužů, kteří se spokojeně uculovali.
"S tím divadýlkem jste tedy byl spokojen, šéfe?" potetovaný muž nedočkavě natahoval dlaň pro balíky peněz, které Lindsey rozdával každému z nich.
Lindsey se zamračil. Popadl ho za zápěstí a zkroutil mu ruku do nepřirozeného úhlu.
"Au, sakra chlape, co to děláš?" s bolestivým výrazem se podíval po svých druzích a čekal, že mu pomůžou. Ti jen nečinně postávali kolem a počítali si svůj výdělek. Lindsey se k němu naklonil a zlověstně mu zašeptal do ucha. "Nejsem žádnej tvůj pitomej šéf. Nikdy jsme se nepotkali. Neexistuji a ty pro mě taky ne, je ti to jasný?"
Muž bolestivě zakňučel.
Lindsey ho chňapl za vlasy a zaklonil mu hlavu dozadu, aby mu viděl do očí. "Je ti to jasný, ty tupá palice?"
"A-ano." Vydral ze sebe stěží.
"Výborně." Spokojeně ho pustil a odstrčil od sebe. Muž zůstal klečet na zemi a mnul si pochroumané zápěstí.
"Teď odsud vypadněte." Zbývající balík hodil do kaluže před sebe. Okamžitě se po něm muž vrhl jak hladové dítě.
Lindsey si s odporem otřel ruce do lemu kabátu a otočil se k odchodu. Zpět k Buffy.
Vyšel zpoza rohu s okouzlujícím úsměvem na tváři.
"Jak vám je?" zeptal se starostlivě, když přistoupil k stále zaražené blondýnce.
"Fajn, asi." Pokrčila rameny. Nemělo cenu vysvětlovat, že se spíš cítila zklamaná, že jim nemohla bezelstně nakopat zadky a vypustit všechen ten stres, který se v ní neustále hromadí.
"Neodpustil bych si, kdybych vás teď jen tak nechal jít. Co kdyby se ti padouši vrátili?"
Buffy jen tupě přikyvovala, aniž by věděla na co. Myšlenkami byla už zase u Angela, který mohl být kdoví kde.
"Nešla byste se mnou na kafe? Abych se přesvědčil, že jste opravdu v pořádku. Vypadáte rozrušeně."
"Co prosím?" Buffy se vytrhla ze zamyšlení. Lindsey se stále trpělivě usmíval. "Kafe? Ano, ráda." Odpověděla spěšně, aby ji už přestal podezřívat, že je emotivně rozrušená, což sice byla, ale z úplně jiného důvodu, který nemohla prozradit.
"Skvělé." Ukázal ji rukou směr, kudy se mají vydat. Blížil se úsvit a ranní kavárny začínali otevírat.

"Připadám si jak v Disneylandu." Angelus se nepřestával šklebit. Byl v dobré náladě. Dostal lahodnou krev k zahnání žízně. Chutnala výborně, na zdroj se ale radši neptal. Učil se rychle. Zrovna se procházel s Lilah prostornou vstupní halou sídla Wolfram & Hart. Kam se podíval, pobíhali zaneprázdnění právníci, nebo démoni všeho druhu, kteří vedli tiché rozhovory s dalšími právníky. Ano, právníků tu bylo doopravdy hodně.
"Těší mě, že se bavíte." Přitakala Lilah, která opět vypadala sebevědomě, s hlavou pyšně vztyčenou.
"Kam teď jdeme?" Ohlédl se za sexy upírkou, která kolem něj zrovna prošla a vyzývavě na něj mrkla.
"Do bílé místnosti. Rovnou za těmi nejvyššími." Při té zmínce se Lilah mírně zatřásl hlas. Zamaskovala to ale odkašláním. "Pro takového hosta jako jste vy, jen vybraná společnost. Budou zajisté nadšeni vaším rozhodnutím, že se k nám přidáte."
"Moment, nejsem na ničí straně. Tak snadno si mě nekoupíte. Pár litrů krve mě fakt neuplatí." Zarazil její slova bez známky po dřívějším úsměvu.
"A co takhle, kdybychom vám nabídli přemožitelku?" povytáhla tázavě levé obočí. Došli společně k výtahu.
"Záleží na tom, kterou máte na mysli." Odtušil nevzrušeně.
Lilah namačkala na číselníku tajnou kombinaci, po které se objevilo skryté tlačítko nad všemi ostatními. "Tu, po které tak strašně toužíte."
"Toužím po každé."
"Tu, po které toužíte tak moc, že ji nechcete zabít. Prozatím." Doplnila svá slova a stiskla tlačítko. Výtah se spustil do podzemí.
Angelus se ušklíbl. "Budu o tom uvažovat."

* * *

O několik hodin později

Vešla do jeho kanceláře s povýšeným výrazem ve tváři. Seděl za stolem a hrabal se ve spisech, přesně jak předpokládala.
Sedla si na židli proti němu a upřeně se na něj zahleděla. Lindsey nedal najevo, že si je vědom její přítomnosti a dál si pročítal nechutně silnou složku nudných dokumentů.
"Ehm, ehm." Odkašlala si nenuceně.
Žádná odezva.
Probodávala ho pohledem a opravdu si přála, aby nemusela rozhovor začínat jako první. Bohužel byla od přírody netrpělivá a toužila mu vyklopit všechny novinky.
"Hmm…" začala znova a co možná nejvíc lhostejně.
"Lilah, jestli máš něco na srdci, tak už to sakra vyklop." Zamručel netrpělivě, protože se mu nedařilo najít odstavec v zákoníku, který potřeboval.
"Tak když to tedy chceš vědět," ignorovala jeho nevraživý pohled, "náš plán byl natolik úspěšný, že nás čeká od Senior partnerů povýšení."
"A tys mi měla tu šťastnou novinu oznámit, jo?"
"Copak nejsi rád?" usmívala se jak kudlanka nábožná.
"Hmm…" sklopil hlavu a vrátil se zpět k papírování.
"Už si se s ním setkal?"
"Myslíš druhou verzi toho idiota?"
"Ano, Angeluse. Copak nejsi ani trochu zvědavý?"
"Předpokládám, že je ještě větší magor, nežli obvykle - takže ne, nejsem."
"Ach…"
"Co mělo znamenat zas tohle?" pozvedl k ní hlavu a stále se mračil.
"Ale nic." Na chvilku utichla. Lindsey moc dobře věděl, že se připravuje na vrchol její návštěvy, důvod proč jsem přišla. Záminku o povýšení, o kterém věděl dřív než ona, už vypotřebovala, teď přišel čas na výzvědy.
"Ty sis vlastně užíval své vlastní ráno, nemám pravdu?"
"Bylo fajn, tohle jsi chtěla slyšet?"
"Moc dobře víš, že ne."
"Nemám ti co říct."
"No tak, Lindsey, nebuď takový netykavka. Svěř se své dobré přítelkyni, jaká je?"
Lindsey rázně odhodil složku na stůl, až to hlasitě prásklo. Vstal a obešel stůl. Ruce položil na opěradla sedadla, na kterém seděla Lilah. Podíval se jí zpříma do očí a s ledovým klidem prohlásil: "Až tu nějaká dobrá přítelkyně bude, tak jí to s radostí povím." Po těch slovech ji chytl za ruku a vytáhl na nohy.
"Když mě teď laskavě omluvíš, musím pracovat. Abych si to povýšení zasloužil."
Postrkoval ji směrem ke dveřím. Lilah se mezi rámem zastavila a zmateně se na něj podívala.
"Ty se červenáš, Lindsey?" snažila se ještě naposled zahrát rozhovor do vítězného tažení.
"Ven!" a zabouchl jí dveře těsně před nosem.

* * *

V zámku se ozvalo zacinkání klíčů. Buffy se zkroušeně napřímila na židli a se zatajeným dechem hypnotizovala dveře. Zámek hlasitě cvakl.
Spadl jí obrovský kámen ze srdce, když mezi dveřmi vykoukla roztřepená hnědá hlava její lásky.
"Angele!" vykřikla radostí. "Kde jsi byl celou tu dobu? Umírala jsem strachy…"
Vrhla se mu kolem krku a začala ho líbat. Upír její polibky sotva opětoval, jen si ji zvědavě prohlížel.
"Co se děje? Kde jsi byl?" zmateně se od něj odtáhla a zkoumavě si prohlížela jeho netečnou tvář. "Angele?"
Nechal ji utápět se v čokoládové hnědi hořké čokolády.
"Přemýšlel jsem o našem posledním setkání." Zašeptal neslyšně, téměř ta slova zasyčel.
"Co tím myslíš?" zmatenost byla u ní čím dál tím víc znatelnější.
"Jak jsme si užili a já si pak začal užívat po svém - zabíjením tvých přátel." Jízlivý úšklebek se zvětšoval. "Tentokrát jsi byla v posteli lepší, to se ti musí nechat. Takže hádej, která část přijde na řadu teď?"
Zabíjení? Přátel? Poslední setkání? Myšlenky jí vířily hlavou, div že ji nezpůsobily v hlavně doslova průvan. Vůbec ho nepoznávala, tohle nemohl být její Angel.
"To není žádná sranda, když si díky tomu kouzlu nic nepomatuješ." Vypadal opravdu zklamaně. V další vteřině před ní stál nefalšovaný démon s hrbolatou kůží.
Tohle Buffy čekala ze všeho nejméně. Zapomněla, že je přemožitelka a zůstala zraněnou dívkou, kterou její milenec bezdůvodně urážel.
"Nejlepší bude, když ti všechno připomenu." Chytil ji za obě ramena a ostrými tesáky se jí zahryzl do krční tepny.

~ pokračování příště ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KLIKEJTE
DragonadoptersDragonadoptersDragonadopters