Život mrtvého

11. prosince 2009 v 17:08 | Dyki |  Temné
ŽIVOT MRTVÉHO
Postavy: Angel
Časové období: Nezařaditelné


Před stovkami let, když člověkem jsem byl,
dny prospal jsem, noci prohýřil,
v putykách se rval, s děvkami souložil,
nakonec jsem dostal, co jsem si zasloužil.

V tu noc přišla ke mně jemná dáma,
zlaté vlasy, plet jak alabastr, v noci sama,
ledovou rukou smrti zchladila mou krev,
poznal jsem, že už neuslyším ptáků zpěv.

Probudil jsem se v černočerné tmě,
v dřevěné truhle, dole peklo, nahor země,
nedýchal jsem, srdce mi nebilo,
cítil jsem, že uvnitř něco chybělo.

Probil jsem se prkny, prohrabal se ven,
bylo mi, jako bych byl znovu narozen,
stála tam ona, jak dítě se smála,
kdo by řekl, že je Miláčkem samého ďábla.

Po krvi byl jsem nesmírně lačný,
krk mého otce zděšeného byl tak vláčný,
stačí jednou napít a už nikdy nemáš dost,
svět byl plný chodící potravy a ve mně zlost.

Tak všechnu zlost pustil jsem ven,
byla to divoká a zběsilá žeň,
kudy jsme prošli, za námi krvavá brázda,
spolu jsme mučili, vraždili, kryli si záda.

Jednoho dne spatřil jsem anděla,
bílá pleť, vlasy tmavé, hned o nás věděla,
chtěla se zachránit, nevěsta boha být,
já jí chtěl utýrat, pak v našich řadách mít.

Však jednoho večera nebesa ztemněla,
bolestí šílená cikánka mě proklela,
za vraždu dívenky trest přišel nejhorší,
bolest a pykání mi přinesl s duší.

Z pána noci a hrůz psanec se stal,
místo lidí krysy jsem žral,
v hlavě mi zněly nářky mých obětí,
živořil, trápil se, toužil jsem po smrti.

Naději dodal z vyšších míst posel,
krásu a budoucí světa spásu jsem uzřel,
v tu chvíli zjevil se mi můj úděl,
chránit ji, milovat, pro ni bych zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
KLIKEJTE
DragonadoptersDragonadoptersDragonadopters